kódování
Psychologie
Psychologie, a) nepřetržité a systematické (funkční) převádění smyslových informací (podnětů) do kvalitativně odlišných forem (kódů), tvořící předpoklad vnímání a celého systému psychické regulace činnosti člověka. Ke kódování dochází nejen na primární úrovni čití, ale i na vyšších úrovních psychofyziologických aktivit organismu v kódových modalitách fyziologického, chemického a psychického charakteru (elektrické toky a elektromagnetické pole přenášející informace v centrální nervové soustavě, synaptické mediátory přenosu informací v celkové funkci CNS, znakové kódování v procesu učení); b) základ percepčního odrazu, který je projevem psychické aktivity subjektu, předpoklad vzniku transformačního procesu složitého řetězení odrazů reality a vzniku složité sémantické sítě paměfově uchovávaných stop těchto odrazů, nezbytných pro komplexní vnímání; c) proces vytváření základních jednotek (kódů) podnětových a sémantických struktur, ve kterých systémy signálů reprezentující určitou informaci (kódy) a spojené vzájemnými vazbami odrážejí systémový charakter stavby a činnosti lidského mozku (neuronové sítě obsahující na molekulární úrovni „kódovací slova“, jejichž abeceda se skládá přibližně z dvaceti aminokyselin a jejichž reálný počet se blíží řádu 1012); d) v teoriích přenosu informací a v psycholingvistice první článek komunikačního řetězce končícího dekódováním informace jejím příjemcem; e) proces umožňující uložení určité informace v paměti ve formě paměfové stopy (paměfového kódu).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
12. 7. 2006
Autor: -red-
Odkazující hesla: paměť.