filozofie vědy

Filozofie

Směr filozofie, zkoumající strukturu vědeckých poznatků, prostředky a metody vědeckého poznávání, způsoby zdůvodnění a vývoje vědění a historii vědy. Filozofie vědy se opírá z jedné strany o pozitivistické koncepce v teorii poznání, z druhé strany o přírodní vědy (fyziku, chemii a biologii), z nichž čerpá materiál pro svá metodologická zobecnění. Počátky filozofie vědy jako samostatné oblasti sahají do 1.pol. 19. století a jsou spojovány se jmény W. Whewella a J. S. Milla; rozpracování a rozšíření okruhu problematiky je spojeno s pracemi B. Bolzana, E. Macha, H. Poincarého a J. Duhema. Koncepce logického pozitivismu (M. Schlick, R. Carnap, E. Feigl) se staly nejvlivnějším směrem ve filozofii vědy v průběhu 20. a začátkem 30.let; navazují na subjektivně idealistické názory E. Macha, logický atomismus B. Russela a L. Wittgensteina. Zjednodušující redukce filozofie vědy na logickou analýzu jazyka a systém tzv. protokolárních vět za účelem eliminače „metafyzických“, tj. světonázorových problémů byla v konfrontaci s reálným vývojem vědy podrobena ostré kritice. Koncem 5O.let se do centra pozornosti filozofie vědy dostala problematika vývoje vědy. Koncepce spjaté s krizí novopozitivistických teorií vědy a charakterizované spojením s historií vědy („historický směr“) spadají do tzv. postpozitivistického směru ve vývoji buržoazní filozofie a činí si nárok na postižení vývoje vědeckého myšlení vcelku i v určitých historických obdobích (zejména metodologický falzifikacionismus K. R. Poppera, teorie vědeckých revolucí T. S. Kuhna, historický model rozvoje věd. poznání S. E. Toulmina, koncepce vědeckých výzkumných programů I. Lakatose). Přestože tyto koncepce obsahují nezřídka plodné myšlenky, iniciují nové směry a metody výzkumu vědeckého poznání, nepřekonávají však filozoficko-gnozeologické pozice novokantovství, pragmatismu nebo konvencionalismu, a to vše vede k neřešitelným rozporům, které se namnoze ještě více vyhrocují. V současném vývoji filozofie vědy se objevují i snahy o syntézu postpozitivistického historismu s výsledky teorie modelů, logické sémantiky a strukturalismu speciálních věd na jedné straně, na druhé straně se však rozvíjejí koncepce tzv. finalizace vědy, které se snaží všestranněji obsáhnout společenské souvislosti a předpoklady rozvoje vědy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Gaston Bachelard, Jiři Zeman.