Země

Astrofyzika / Sluneční soustava

Hmotnost:	5,9736·10²⁴ kg
Průměr:	12756,3 km
Průměrná hustota:	5520 kg/m³
Úniková rychlost:	11200 m/s
Střední vzdálenost od Slunce:	1 AU (149600000 km)
Rotace kolem osy:	23,93 hodin
Doba oběhu:	365,26 dní
Odchylka osy:	23,4°
Sklon dráhy k ekliptice:	0°
Excentricita dráhy:	0,017
Střední povrchová teplota:	281 K (7,85°C)
Maximální povrchová teplota:	310 K (36,85°C)
Minimální povrchová teplota:	260 K (-13,15°C)
Albedo (odrazivost):	0,39
Nejvyšší bod povrchu:	Mount Everest
Složení atmosféry:	78% dusíku, 21% kyslíku, 1% stopového množství argonu, oxidu uhličitého a vodních par
Počet měsíců:	1 (Měsíc)

Vlivem přitažlivosti Měsíce, Slunce a planet opisuje osa rotace Země v prostoru kuželovou plochu jednou za 25700 roků (tzv. platónský rok), dále vykonává nutační pohyb s periodou 18,7 roku a amplitudou ±9,21“. Tvar Země se blíží trojosému elipsoidu, největší poloosa měří 6378173 m, rovníkové zploštění je 1:90000, vedlejší rovníková poloosa míří ve směru k 15° západní délky. Pólové zploštění Země je 1/298,257, přesná měření pomocí družic ukázala, že tvar Země je navíc nesymetrický vzhledem k rovníku. Protože osa rotace není přesně totožná s hlavní osou elipsoidu setrvačnosti Země, vykonává Země nepravidelný pohyb (viz též Chandlerova perioda). Povrch Země je 510 milionů km², objem 1,08 biliónu km³, hmotnost 5,974·10²⁴ kg, střední hustota 5510 kg·m^-3. Látkové složení Země lze přímo odhadnout pouze pro zemskou kůru, jejíž vrchní část je dostupná hloubkovými vrty. Obsahuje především kyslík (asi 49%), křemík (26%), hliník (7%), hořčík (3,4%), vápník (3,2%), sodík (3%) a železo (2,8 %). Na základě rozboru šíření seizmických vln, vlastních kmitů Země a laboratorních pokusů s polymorfními fázovými přechody látek byl vytvořen tzv. pyrolitický model zemského pláště (umožňuje vysvětlit vznik známých vyvřelých hornin i existenci diskontinuit v plášti pomocí fázových přechodů). Byly zjištěny diskontinuity v hloubkách 350 km, 400 km (tzv. dvacetistupňová diskontinuita) a 650 km a tzv. astenosférický kanál nižších rychlostí (kolem hloubky 150 km), v němž rychlosti zemětřesných vln, na rozdíl od ostatních oblastí pláště, klesají. Teplota v plášti monotónně vzrůstá, pravděpodobně nepřesahuje 2000 °C, mnohonásobně roste též elektrická vodivost. Diskontinuita v hloubce 2900 km ohraničuje zemské jádro. Na této hranici rychlost podélných zemětřesných vln klesá skokem z 13,6 km·s^-1 na 8,1 km·s^-1 a poté monotónně roste až do hloubky 4980 km na 10,06 km·s^-1. Jádro se chová jako kapalina a příčné vlny se jím nešíří. Na jeho hranici se zemským jadérkem dosahuje tlak 3·10¹¹ Pa, teplota 3000 až 4000°C. Rovněž elektrická vodivost je vysoká. V hloubkách 4980 až 5100 km je přechodná oblast, oddělující vnitřní jádro (zemské jadérko). Jeho hustota naznačuje přítomnost převážně železa a niklu. Pro existenci života na Zemi má základní význam její vodní obal zvaný hydrosféra a vzdušný obal zvaný atmosféra. Magnetické pole Země se projevuje v prostoru zvaném magnetosféra. V gravitačním polí Země se pohybuje Měsíc, jediný přirozený satelit Země. Vznik a vývoj Země nelze chápat odděleně od vzniku sluneční soustavy. Tyto otázky řeší kosmogonie. Stáří pevné Země se odhaduje na základě radioaktivních metod na více než 3 miliardy roků.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 6. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: aberace, aktinometrie, anomalistický rok, anomální refrakce, apex Země, apuls, argument perigea, astronomie, Atlantský oceán, atmosféra, biopoeze, bioregion, cirkulace atmosféry, cislunární, dálkový průzkum Země, deferent, denní paralaxa, druhá kosmická rychlost, družice, ekliptika, elektromagnetická indukce v Zemi, Emil Buchar, fáze, fyzická librace, geodynamika, geokoróna, geomagnetické variace, geomagnetický poledník, geomagnetický rovník, glóbus, horizont, hvězda, Icarus, ionosféra, Jupiter, Keplerovy zákony, kosmická geodézie, kosmické rychlosti, Luna, lunární nerovnost, Magalhãesova oblaka, magnetické váhy, magnetosféra, Malajské souostroví, Měsíc, měsíc, měsícetřesení, meteorický roj, meziplanetární hmota, model geopotenciálu, nerovnost v pohybu Měsíce, nov, oběh, oceán, odzemí, paralaxa, parsek, pás totality, pericentrum, planeta zemského typu, planetární aberace, planetární meteorit, planety, polární záře, popelavý svit, poruchový potenciál, prach, Prazemě, přílivové vlny, přízemí, Proxima Centauri, prstencové zatmění, refrakční koeficient, roční období, roční paralaxa, rovina ekliptiky, rovník zemský, Schwarzschildův poloměr, slapové tření, slapy, Slunce, sluneční energie, Sluneční soustava, sluneční záření, souhvězdí, souřadnice, stacionární družice, světový oceán, Tichý oceán, tíhové pole Země, translunární prostor, úplněk, van Maanenova hvězda, Velký Magalhãesův oblak, vnitřní planeta, William Gilbert, zákrytová dvojhvězda, zalednění, zastávka planety, zatmění Měsíce, zatmění Slunce, zdánlivý pohyb, zemská osa, zóna, zoogeografické oblasti, zvěrokruh.