Babylónie

[Babylonye], starověká říše v Mezopotámii na středním toku Eufratu a Tigridu (historické území Sumeru a Akkadu), nazvané podle hlavního města Babylónu. Dějiny Babylónu se dělí do čtyř období: starobabylónská říše (1894–1594 př.n.l.) vznikla po porážce III. dynastie urské nájezdy Amoritů a Elamitů (viz též Ur

). Nejvýznamnější vládce tzv. první babylónské dynastie Chammurabi sjednotil sumerská města, dobyl Mari a Asýríi. Od 17. století př.n.l. moc Babylónie slábla pod nájezdy Kasitů a Chetitů, kteří roku 1594 př.n.l. dobyli Babylón; kasitské období (1518–1204 př.n.l.) znamenalo dočasný úpadek; Babylónie byla ohrožována státem Mitanni a zejména Asýrií; doba politické nestability (1204–626 př.n.l.) přinesla rostoucí vliv Asýrie, která dočasně ovládla a dvakrát (689 a 648) zpustošila Babylón; novobabylónská říše (626–538 př.n.l.), nazývaná též chaldejská, byla založena Nabopolasarem. Spolu s médskou říší zničila hlavního rivala Asýrii, roku 605 porazila v bitvě u Karchemiše egyptské vojsko a otevřela si cestu na západ; vrchol moci za Nabukadnezara II, kdy Babylónie ovládla velkou část Předního východu. Roku 597 př.n.l. dobyla Jeruzalém (deportace Židů do tzv. zajetí babylónského) a založena provincie Judeu. Poslední král Nabonid bojoval s Médy a později s vnitřní opozicí kněží, kteří se spojili s Kýrem II. a otevřeli mu brány Babylónu. Od roku 538 př.n.l. je Babylónie součástí perské říše, v roce 331 př.n.l. byla dobyta Alexandrem Velikým. Viz také Mezopotámie

.