antika
Antické Řecko / Antický Řím
[Latina], období starověkého Řecka a Říma. Termín původně označoval řecké a římské umělecké památky, které byly chápány jako klasický vzor. Pro antický starověk je typická městská civilizace a jednotná kultura založení. Předchůdcem antické civilizace byla krétsko-mykénská kultura. Po jejím úpadku ve 12. až 9. století př.n.l. nastal rozmach řeckých městských států, jejichž moc vyvrcholila v klasickém období 5. století př.n.l. Od 2. poloviny 4. století př.n.l. začalo období helénismu, kdy se na antické civilizaci podílel celý Přední východ. Římané obohatili antickou kulturu například o větší využití techniky a o důslednější právní normy a rozšířili ji v západní Evropě. Ve 3. až 5. století n.l. nastal rozklad antické civilizace (úpadek měst, kolonád) a nástup křesťanství. Z dědictví antiky čerpaly Byzance, západní Evropa a arabská říše. Ideovým návratem k antice byla renesance.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
19. 7. 2021
Autor: -red-
Odkazující hesla: Bulhaři, castrum, cínařství, feudalismus, Hádes, halštatské období, humanismus, Karl Löwith, materialismus, medaile, millefiori, mytologie, ódeion, osobnost, pěchota, pentera, Petrus Paulus Rubens, předrománské výtvarné umění, sedm svobodných umění, šlechta, syrská literatura starověká, umění, vlys, zátiší, zprostředkování.