zájem

Psychologie

Psychologie, vztah osobnosti k předmětu, osobě či situaci jako něčemu, co pro ni má význam a hodnotu; zaměřenost člověka motivující ho k činnosti orientované cílem; motivační faktor nutící člověka vyhledávat určité podněty a dosahovat uspokojení z činnosti s nimi spojené. Obsah i charakter zájmu souvisí jak se strukturou a dynamikou lidských potřeb a motivů, tak s charakterem kulturních forem a prostředků osvojování skutečnosti, které jsou osobnosti vlastní. Psychologicky významným faktem je dialektická jednota zájmu a činnosti: na jedné straně zájem povzbuzuje jedince k činnosti, resp. tuto činnost vyvolává a usměrňuje, na druhé straně v činnosti samé vzniká a prohlubuje se. Osobnost člověka je charakterizována orientací na určitou oblast zájmů, jejichž šíře a význam pro jeho chování a jednání dotváří osobnost v průběhu celého života. Z hlediska klasifikace se rozlišují zájmy spontánní (tzv. nižší, představující dočasné a bezprostřední zaměření člověka, resp. spontánně vzniklou motivaci) a zájmy nespontánní (tzv. vyšší, představující relativně trvalou zaměřenost člověka ve vztahu k objektivní realitě, resp. dlouhodobě orientovanou motivaci). Jiné terminologie hovoří o dočasných (situačních) a relativně trvalých zájmech. Vyhraněné zájmy se nazývají zálibami, spojenými s intenzívně příjemnými pocity a velkou činorodostí ve styku s předmětem záliby. V osobnostní struktuře každého jedince dominuje tzv. ústřední zájem, který bývá spjat s pojetím smyslu života (sebepojetí, selfconcept) a na němž závisí jedincovo společenské hodnocení i sama společenská hodnota.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: hodnota, koncentrace, vývoj psychiky.