Fridrich II.

*26.12.1194 – †13.12.1250, z dynastie Štaufů, vlastním jménem Friedrich Roger, římskoněmecký král od roku1197, sicilský král od roku 1198; od roku 1220 císař. Po smrti svého otce Jindřicha VI

. (1197) zdědil Sicílii. V roce 1211 jej poslal papež Inocenc III

. jako designovaného protikrále (proti Otovi IV.) do Německa. Na začátku bojů o korunu potvrdil práva Českého království. (Zlatá bula sicilská

1212). Od roku 1220 působil převážně v Itálii. Uspořádal správu sicilského království, Palermo bylo za jeho vlády evropským kultůrním a vědeckým střediskem. Od přelomu 20. a 30. let 13. století Fridrich II. v boji s papeži Řehořem IX. a Inocencem IV. a s lombardskými městy. V roce 1225 uzavřel sňatek s Jolandou (Isabelou) z Briene (†1228), dcerou jeruzalémského krále. V letech 1228-29 účastník 5. křížové výpravy do Palestiny; dal se korunovat na jeruzalémského krále. V Německu předal vládu svému synu Jindřichovi a potom Konrádovi. Papežská strana v Německu zvolila za protikrále Jindřicha Raspe

a pak Viléma Holandského

, kteří však vládu Štaufů neohrozili.