řád německých rytířů

(Domus hospitalis Sanctae Mariae Teutonicorum in Jerusalem, Ordo equitum Teutonicorum, St. Marien-Ritter, Deutscher Orden), nejmladší z trojice velkých rytířských řádů, jež vznikly v období křížových výprav

v Palestině. Jeho počátky jsou spojeny s německým špitálem v Akkonu, založeným roku 1190 měšťany z Lübecku a Brém. V letech 1198-1999 byl ukončen proces proměny původně špitálního bratrstva v rytířský řád, který svým názvem navázal na tradice německého špitálu Panny Marie v Jeruzalémě. Těžiště jeho činnosti bylo do konce 13. století v Palestině. V letech 1211-1225 bránil z pověření uherského krále Ondřeje II.

území Sedmihradska

proti nájezdům Kumánů

. Pokus řádu o uzurpaci svěřeného teritoria byl ukončen vojenským zásahem panovníka. V letech 1226-1230 zahájil pod patronací Konráda I. Mazovského

válečné akce proti pohanským Prusům

. V roce 1237 inkorporoval livonský řád mečových rytířů

. Řádová expanze vůči Rusku byla zastavena roku 1242 porážkou na ledě Čudského jezera (Alexandr Něvský

). Po pádu Akkonu roku 1291 bylo sídlo velmistra v Benátkách, od roku 1309 v Malborku, který se stal centrem dokonale organizovaného řádového státu. 14. století bylo ve znamení permanentní územní expanze řádu vůči Litvě a Polsku. Porážka polsko-litevským vojskem u Grunwaldu dne 15.7.1410 podlomila jeho moc. Toruňským mírem

, který ukončil válku v letech 1454-1466, připadla vítěznému Polsku podstatná část řádového území (tzv. Království Prusy) a zbytek (východní Prusy) se stal polským lénem. V roce 1525 přestoupil velmistr Albrecht Hohenzollernský

na luterství

a proměnil řádové území v pruské vévodství pod svrchovaností Polska. V roce 1939 byl řád nacisty zrušen. Po válce byl v Německu obnoven. V českých zemích se první komendy

řádu německých rytířů objevily na počátku 13. století. Tradiční přízeň českých panovníků projevovaná řádu vyvrchohla za Přemysla II. Otakara

v obdobích 1254-1255, 1267-1268 a za Jana Lucemburského

v letech 1328-1329, 1337 a 1345 výpravami do Prus a na Litvu (roku 1255 založen Královec, dnešní Kaliningrad). Roku 1411 byly majetkové pozice řádu de facto likvidovány zásahem Václava IV.

Po Bílé hoře

získal řád nové statky ve Slezsku a na Moravě, jež se staly základnou nové existence řádu a sídlem velmistra (Bruntál, Bouzov, Sovinec).