německá expanze na východ

Drang nach Osten (německy „pud“, tlak na východ), v 10. až 14. století mocenská a kolonizační expanze římskoněmecké říše a německých feudálů a měšťanů do území na východ od německé hranice. Byla provázena rolnickou a městskou kolonizací osadníků z Flander, Porýní, jižního Německa a Saska. Záminkou k mocenské expanzi feudálů bylo šíření křesťanství. Do 1. poloviny 13. století bylo k římskoněmecké říši připojeno a již zčásti germanizováno Míšeňsko, Braniborsko, Holštýnsko, Meklenbursko, Pomořansko a slovinské oblasti ve východních Alpách (Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Friulsko, Istrie). Od 14. do 15. století byla ovládnuta řádem německých rytířů a jinými německými feudály (rižské arcibiskupství) velká část Pobaltí. Proti násilné christianizaci a upevňování feudálních vztahů došlo v 10. až 12. století k řadě povstání Polabských a Pobaltských Slovanů, výboje německých feudálů byly zastaveny roku 1410 v polsko-litevském státě (bitva u Grunwaldu) a 5.4.1242 v Rusku (bitva na Čudském jezeře) . Hospodářskou a nikoliv politickou povahu mělo usazování německých kolonistů panovníky či feudály ve 13. století v Čechách, Polsku a Uhrách (viz také kolonizace), k rozšíření německé menšin v českých zemích došlo v 17. až 18. století.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 1. 2009
Autor: -red-