monismus

[Monyzmus, latina < řečtina], světonázorová koncepce, která přistupuje ke kvalitativní mnohotvárnosti jevu ve světě z hlediska jediného základního principu (jediné substance) a při výstavbě teorie vychází z logicky rozvinuté jediné teze. Protikladem monismu je dualismus a pluralismus. Naivní formou monismu byly představy o pralátce (vodě, ohni, vzduchu), z nichž měly vznikat všechny věci. Filozofický monismus naproti tomu již obsahuje určité pojetí vztahu mezi materiálním a ideálním a řeší fakticky hlavní filozofickou otázku. V souhlase s tím materialistický monismus odvozuje ideálno z materiálního, a tím stojí v opozici jak proti objektivně idealistickému, tak proti subjektivně idealistickému monismu. Odrůdu subjektivnímu idealismu představuje tzv. neutrální monismus (machismus, empiriomonismus), jenž se pokouší vyvodit jak fyzický svět, tak psychiku z neutrálních prvků a principů (u E. Macha z „elementů“). Objektivně idealistický monismus naráží na zásadně neřešitelný problém racionálního zdůvodnění stvoření světa vědomím a dostává se do rozporu s logikou i výsledky přírodních věd. Hlavní slabinou dualismu, který uznává dvě nezávislé substance, hmotnou a duchovní, je nemožnost vysvětlit vzájemné působení psychického a fyzického v chování a činnosti člověka. Monismus přírodovědců se zpravidla spojoval s ateismem, tak roku 1906 založil E. H. Haeckel spolu s A. Kalthoffem (*1850–†1906) svaz monistů, zabývající se propagandou volnomyšlenkářsky pojatého monismu