rakouská škola národohospodářská

Ekonomika, historie, subjektivně psychologický, verbálně a výrazně monisticky orientovaný směr neoklasické školy politické ekonomie, který vznikl v 70. letech 19. století Za zakladatele školy se považuje C. Menger, který v roce 1871 publikoval svou verzi teorie mezního užitku (ve stejném roce jako Angličan W. S. Jevons). Byl také hlavním mluvčím školy v jejím sporu o metodu politické ekonomie s německou historickou školou. Nejvýznamnějšími žáky a pokračovateli C. Mengera byli E. Böhm-Bawerk a F. von Wieser. V polemikách s ostatními představiteli neoklasické školy zastupoval Rakušany hlavně Böhm-Bawerk, který byl také učitelem většiny pozdějších pokračovatelů v tradicích, tj. F. A. von Hayeka, L. von Misese, J. A. Schumpetera, a tzv. nová rakouská škola (neomarginalismus). Stoupenci rakouské školy národněhopodářské odmítali metodu historického popisu v národohospodářské vědě a požadovali vytvoření teoretické politické ekonomie jako soustavy poznatků o vnitřních zákonitostech ekonomických jevů. Vyvozovali však nesprávně zákonitosti hospodářských jevů z činnosti hospodařícího jedince, pojatého jednostranně jako spotřebitele. Za hybný motiv činnosti hospodařícího jedince považovali psychologický rys, projevující se v úsilí o dosažení maxima požitku, proto se tato škola nazývá též psychologická nebo subjektivně psychologickou školou. Ústředním bodem učení rakouské školy národohospodářské je teorie hodnoty založena na teorii mezního užitku. Základním nedostatkem rakouské školy národohospodářské bylo, že nedocenila význam výrobního procesu a hodnotu určovala subjektivním hodnocením užitečnosti zboží.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Carl Menger, Eugen Böhm-Bawerk, Friedrich Wieser, Joseph Alois Schumpeter, Knut Wicksell, užitečnost.