jednota

Filozofie

Takový vzájemný vztah předmětů nebo procesů, který vytváří celostní systém vzájemného působení, stabilitu ve změnách a současně se včleňuje v širší soustavy a nakonec v časově a prostorově neomezený svět. Jednota není kategorií světonázorově neutrální. Materialismus uznává materialistickou jednotu světa jako skutečnost, dokazovanou celým vývojem poznání a praxe. Idealismus vykládá jednotu jevů jako něco ideálního, jako výsledek činnosti nějakého subjektu, člověka nebo boha. Idea jednoty světa byla pro první starořecké filozofy samozřejmým faktem, který nevyžaduje důkazů. Spatřovali jednotu světa v něčem materiálním, fyzickém. Později, například u Platóna, se stává hlavní otázkou vzájemný vztah jednoty a mnohosti. Idealistické řešení založil Platón tím, že ztotožnil jednotu světa s ideou a mnohost se smyslovou mnohotvárností věcí. Problém jednoty se vyhrotil v novověké filozofii v podobě otázky jednoty myšlení a skutečnosti. Materialisté (B. Spinoza, D. Diderot, P. H. D. Holbach, L. Feuerbach) spatřovali jednotu světa v jeho materiálnosti a jednotu vědění vykládali jako projev, odraz všeobecné jednoty světa. Idealistickou koncepci jednoty světa reprezentuje zvláště spiritualistický monismus Hegelův, v němž se jednota světa vykládá jako produkt činnosti absolutního myšlení. Dialektický materialismus první spojil ideu materialismu o hmotné jednotě světa s dialektikou. Jednota světa je právě tak reálná jako mnohotvárnost a obojí existuje jen jako konkrétní jednota, tj. objektivní a určitá souvislost a podmíněnost mnoha jevů jako součástí nějakého celku, jako kvantitativně a kvalitativně určená celostnost a mnohotvárnost.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Xenokrates z Chalkedonu.