antropologismus

Filozofie / Antropologie

[Antropologizmus, řečtina], filozofická koncepce považující člověka jakožto nejdokonalejší bytost v přírodě za klíč ke všem jejím tajemstvím a povyšující proto pojem člověka na základní světonázorovou kategorii. Hlediska antropologismu nalézáme jak u materialistických tak u idealistických filozofů. Antropologismus je charakteristický především pro předmarxistický materialismus, zdůrazňující jednotu člověka a přírody proti idealistickému a dualistickému oddělování těla a duše. Jako součást materialismu 17. a 18. století působil antropologismus v ideologické přípravě revolucí, které prohlašovaly neslučitelnost feudálního zřízení a s ním spjaté náboženské ideologie s lidskou přirozeností a jejími potřebami. Významnými představiteli takto chápaného antropologismu byli C. Helvetius, L. Feuerbach a N. G. Černyševskij. Tzv. antropologický princip zavedl do filozofie L. Feuerbach, který jej také všestranně zdůvodňoval. Chápal člověka v protikladu k abstraktní objektivní ideji a netělesné substanciální duši. Tato varianta antropologismu trpí především nepochopením společensko-historické podstaty člověka, jeho biologizací. Od 2. poloviny 19. století se rychle rozvíjí idealistický antropologismus, jehož hlediska pronikají filozofickou tvorbu F. Nietzscheho, W. Diltheye a G. Simmela. Soustavné zdůvodnění mu dal M. Scheler, jeden ze zakladatelů idealistické filozofické antropologie. Stoupenci této varianty (A. Gehlen, existencialisté) stavějí kategorii člověka do protikladu jak ke společnosti, tak k přírodě. Společné všem typům antropologismu je však abstraktní a jednostranné pojímání samého člověka, nepochopení jeho životních činností jako společenské bytosti, idealistická koncepce společnosti, redukce společenských vztahů na vztahy čistě osobní, vztahy mezi já a ty.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 8. 2006
Autor: -red-