Nikita Michalkov

*21.10.1945 (Moskva, Sovětský svaz), celým jménem Nikita Sergejevič Michalkov, významný ruský režisér a herec. Pochází ze známé umělecké rodiny – je pravnukem malíře Vasilije Surikova

, vnukem malíře Pjotra Končalovského

, synem básníka, textaře, dramatika a scenáristy Sergeje Michalkova

a překladatelky Natalji Končalovské. Jeho starší bratr Andrej Michalkov-Končalovskij je rovněž významný režisér, působící převážně v USA (nyní pod jménem Andrei Konchalovsky). Nejprve vystudoval herectví v Divadelním učilišti Borise Ščukina (již jako čtrnáctiletý hrál na scéně moskevského Divadla Stanislavského) a v letech 1968–1972 režii ve třídě Michaila Romma na VGIK (Všesvazový státní [gosudarstvennij] institut kinematografie), kde absolvoval středometrážním snímkem Poklidný den na konci války. Již během studií se díky svému mužnému zjevu, fyzické přitažlivosti a šarmu uplatnil v četných filmech jako představitel odvážných, občas rozervaných hrdinů, přičemž každá z jeho postav byla precizní psychologickou studií. Zlatým písmem se do ruské (tehdejší sovětské) kinematografie zapsal během 70. a 80. let jako režisér nevšedních snímků, v nichž se často uplatnil i jako herec. Mnohé z nich se s ironickým nadhledem vyjadřovaly k ruské současnosti, ke zdánlivě nepopiratelným hodnotám i k mentalitě ruského a sovětského člověka a k lidským slabostem a pokřivenostem života obecně, takže občas vyvolávaly bouřlivé polemiky. V polovině 80. let se díky své pragmatické prozíravosti poměrně úspěšně zorientoval v zákulisí kulturního dění a koprodukčních praktik a založil vlastní produkční společnost TRITE, v rámci níž kromě kinematografických služeb rozvíjí i různé kulturní aktivity (mj. vydavatelství Ruský archív). Pro své vlastní umělecké aktivity získal v posledních letech podporu u francouzských producentů. V roce 1984 byl jmenován národním umělcem RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika) a v roce 1993 byl za významný vklad do světového umění vyznamenán francouzským Řádem čestné legie. O rok později získal Oscara za drama Unaveni sluncem, v němž zároveň ztvárnil postavu důstojníka Kotova, jenž se stane obětí stalinských čistek. Nesporná umělecká autorita přivedla Michalkova do týmu poradců tehdejšího prezidenta Jelcina

, jenž ho pověřil funkcí předsedy prezidia Fondu ruské kultury. Od roku 1998 stojí v čele Svazu filmových tvůrců a MFF v Moskvě. V současném Rusku patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším osobnostem na poli kultury, je vyznavačem ruských tradic a hodnot a příznivcem bývalého prezidenta Putina

. Vybraná filmografie: Veselá parta (1961), komedie z období chruščovovského tání Chodím po Moskvě (1963, herec), komedie Nevydařený den (1966, herec), nonkonformní válečné drama, odehrávající se v roce 1918, Hvězdy na čepicích (1967, herec), koprodukční drama o záchraně výpravy Umberta Nobileho

v roce 1928 Červený stan (1969, herec), adaptace románu I. S. Turgeněva

Šlechtické hnízdo (1969, herec), westernově laděný příběh z časů občanské války Svůj mezi cizími (1974, režie, spol. na scénáři, herec; Cena za režii na MFF v Teheránu), stylové retrodrama, odehrávající se na Krymu těsně před koncem občanské války, Otrokyně lásky (1975, režie, herec), skvostná adaptace dramatické prvotiny A. P. Čechova

Platonov pod názvem Nedokončená skladba (1976, režie, spol. na scénáři, herec; Zlatá mušle na MFF v San Sebastianu), dobrodružný snímek Transsibiřský expres (1977, spol. na scénáři), retrodrama podle hry Alexandra Volodina

, evokující atmosféru krátkého období politického tání po roce 1956, Pět večerů (1978, režie a spol. na scénáři), velkolepá historická sága, odehrávající se v tajuplné tajze a zachycující dějiny Ruska 20. století, Sibiriáda (1979, herec), adaptace slavného románu I. A. Gončarova

Oblomov (1979, režie, spol. na scénáři), satirická sociální freska o energické vesnické ženě, která poznává život ve velkoměstě, Příbuzenstvo (1981, režie), psychologický snímek podle povídky Jurije Nagibina

Portrét umělcovy ženy (1981, herec), smutná komedie Nádraží pro dva (1982, herec), trpká komedie o muži, který svižně proplouvá životem, Lety ve snu a ve skutečnosti (1982, herec), společensko-kritická komedie Dopravní inspektor (1982, herec), komorní manželské drama pro dva herce Beze svědků (1983, režie, spol, na scénáři; Cena FIPRESCI na MFF v Moskvě), adaptace hry A. N. Ostrovského

Krutá romance (1984, herec), milostná romance na motivy povídek A. P. Čechova s Marcellem Mastroiannim

v hlavní roli Oči černé (1987, režie, spol. na scénáři), příběh ze života současné mongolské rodiny Urga (1991, režie, námět a spol. na scénáři; Zlatý lev na MFF v Benátkách, Felix 93 za nejlepší evropský film roku), vynikající melancholicko-kritické drama z období stalinských čistek a zrůdné bolševické propagandy ve druhé polovině třicátých let Unaveni sluncem (1994, režie, herec, spol. na scénáři a produkci; Oscar za nejlepší cizojazyčný film, Velká cena poroty ex aequo na MFF v Benátkách), adaptace slavné satirické komedie N. V. Gogola

Revizor (1995, herec), výpravná historická tragikomedie na téma ruského charakteru Lazebník sibiřský (1999, námět, spol. na scénáři a produkci, režie, herec), psychologické drama, vycházející ze slavného amerického dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů a převedené do ruských podmínek pod názvem 12 (2007, režie, spol na scénáři a produkci, herec; Cena diváků na MFF v Karlových Varech, Ruská výroční cena Nika za herecký výkon, nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film).