Catherine Deneuve

Biografie / Herectví

[Denév], *22.10.1943 (Paříž, Francie), vlastním jménem Catherine Dorléac, francouzská filmová herečka. Je třetí dcerou herců Maurice Dorléaca a Renée Deneuve. Původně se chtěla stát módní návrhářkou a o herectví vůbec neuvažovala. K filmu se dostala bez odborné průpravy náhodou v roce 1958, když během studií na La Fontaineově gymnáziu byla vybrána jako komparsistka do snímku Gymnazistky. V sedmnácti letech se seznámila s režisérem Rogerem Vadimem, jenž se z ní po Brigitte Bardot pokusil neúspěšně udělat další hvězdu. Poté se jí ujal režisér Jacques Demy, který citlivě odhalil její herecké schopnosti a zasloužil se o její mezinárodní popularitu díky mimořádně úspěšnému hudebnímu filmu Paraplíčka ze Cherbourgu, v němž si zahrála prodavačku deštníků, která se musí vzdát své první lásky. V dalších letech účinkovala pod taktovkou významných francouzských i světových režisérů (mj. Luise Buñuela) ve filmech nejrůznějších žánrů, které odrážejí vývoj francouzské kinematografie v průběhu několika desetiletí, stala se první dámou francouzského filmu a rovněž obdivovanou ženou (v roce 1969 ji americký týdeník Look povýšil na nejkrásnější ženu světa), jejíž tajemně chladná a oduševnělá krása si postupně podmanila diváky celého světa. K jejím nejlepším rolím patří duševně vyšinutá Carol v Polanského psychodramatu Hnus, rozporuplné hrdinky dramat Luise Buñuela Kráska dne a Tristana, divadelní herečka Marion v Truffautově filmu Poslední metro či plantážníkova dcera v melodramatu Indočína. Přestože vytvořila mnoho působivých kreací frustrovaných manželek, romanticky založených a svůdných krásek či energických a podnikavých žen, prestižních ocenění obdržela poskrovnu. V roce 1971 založila produkční společnost Films de la Citrouille a od počátku 80. let se věnuje též reklamě (mj. předváděla i svůj vlastní parfém). Je zajímavé, že se nikdy nevěnovala divadlu. V roce 1985 byla vybrána občany Francie, aby jako druhá herečka (po Brigitte Bardot) propůjčila svou tvář národnímu symbolu Francouzské republiky Marianně. V letech 1965–1970 byla provdána za britského fotografa Davida Baileyho, jejími partnery byli též režisér Roger Vadim, s nímž má syna Christiana, a herec Marcello Mastroianni, který je otcem dcery Chiary. Její starší sestra Francoise Dorléac, rovněž herečka, zahynula v roce 1967 při autohavárii.

Vybraná filmografie: Gymnazistky (1956), fantasmagorie Rogera Vadima podle dvou románů markýze de Sade Neřest a Ctnost (1963), úspěšné hudební melodrama Paraplíčka ze Cherbourgu (1964), svižná komedie Pán ze společnosti (1964), psychologické drama Hnus (1965), Život na zámku (1965), fantaskní psychologické drama Bytosti (1966), příběh ženy, která si zpestřuje život prostitucí, Kráska dne (Belladona, 1967), hudební snímek Slečinky z Rochefortu (1967), kostýmní komedie z 18. století Benjamin (1968), adaptace románu Williama Irishe Valčík v temnotách pod názvem Siréna z Mississippi (1969), komorní psychologické drama stárnoucího malíře a jeho invalidní schovanky Tristana (1970), pohádka Oslí kůže (1970), klasická kriminálka Policajt (1972), komedie Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc (1973), psychologické justiční drama podle skutečné události Aféra profesora Murriho (1974), příběh policisty a prostitutky Podivná spravedlnost (1975), Divoch (1975), tajuplný příběh manželské dvojice Ztracená duše (1976), příběh z prostředí velkých financí Peníze těch druhých (1978), melodrama z okupované Paříže Poslední metro (1980; César a Donatellův David), milostný příběh Hasnoucí den (1981), manželský příběh z exotického prostředí Afričan (1982), milostné melodrama V záři reflektorů (1984), smutná komedie Jen aby to byla holčička (1985), komorní psychologické drama Místo zločinu (1986), milostné drama z dob konce koloniální nadvlády Indočína (1992; César a nominace na Oscara), historické psychologické drama Šachová partie (1994), adaptace románového cyklu Marcela Prousta Hledání ztraceného času pod názvem Čas znovu nalezený (1999), hudební drama Tanec v temnotách (2000), muzikálová detektivní tragikomedie podle hry Roberta Thomase 8 žen (2001), adaptace íránského comicsu Persepolis (2007, hlas).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 12. 2020
Autor: PST

Odkazující hesla: François Truffaut, francouzská kinematografie, Luis Buñuel, Marcello Mastroianni.