latinskoamerické výtvarné umění

Výtvarné umění

Umění rozvíjející se od 16. století ve střední a jižní Americe v úzké souvislosti s evropským, zejména španělským a portugalským uměním, vytvářené nejprve evropskými umělci s využitím místních dekorativních prvků (oltáře, lavice, varhany s rostlinným ornamentem). V baroku se soustřeďuje při stavbě katedrál (vzorem pro Limu, Cuzco, Cajamarku aj. se stala stejnolodní katedrála v městě Mexiku se třemi portály a dvojicí zvonic v průčelí, vysvěcená v roce 1656 na místě slunečního chrámu) a městských staveb, sledujících andaluské vzory (paláce, náměstí, akvadukty, fontány). Malířství a sochařství reprezentují kromě importů díla napodobující španělské mistry (El Greca, F. Zurbarána, B. A. Murilla). Od 18. století se vytvářejí specifické místní styly vrcholného baroka s vyšším podílem umělců se smíšeným i indiánským původem, například z churnguerrismu vycházející ibersko-indiánský styl v Kolumbii, v architektonickou barevnou keramiku uplatňující styl v Mexiku, specifický peruánský styl katedrály v Potosí, jezuitská architektura s německými prvky v Chile, italským klasicismem ovlivněný styl v Argentině (katedrála v Buenos Aires), po polovině 19. století se formují národní umění proticírkevního zaměření, oslavující osvobozenecký boj a romantické představy o předkolumbovské minulosti a vytvářející z italských a francouzských vzorů eklektický reprezentativní styl (divadlo Colón v Buenos Aires). Ve 20. století reaguje latinskoamerické národní umění na soudobé umělecké směry při zachování kvalit domácích tradic, moderní architektura specifické formy konstruktivismu a funkcionalismu s výraznou tendencí k dekorativismu celých hmot je v Brazílii reprezentována po válce L. Costou a O. Niemeyerem (Brasília), v Mexiku zejména urbanismem (univerzitní město u města Mexika) a uplatněním dekorativních prvků předkolumbovských kultur, například barevných reliéfů a nástěnných maleb (D. Rivera, J. C. Orozco, D. A. Siqueiros).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2007
Autor: -red-