portugalské výtvarné umění

Výtvarné umění

Vyvíjelo se v období reconquisty pod silným španělským a francouzským vlivem s četnými maurskými prvky (románské katedrály v Coimbře a Lisabonu), plastiku reprezentují zvláště náhrobky (Egaz Moniz v Paço de Sousa, roku 1144). Gotika rozvíjela cisterciácké vzory (klášterní kostel v Alcobage), náhrobní a architektonickou plastiku (Braga, klášter Santa Maria de Victoria, Batalha, založený roku 1388, dílo A. Dominguese, 14. století a Mistra Hugueta) a v souvislosti s rozvojem dvorské literatury 13. až 14. století i knižní malířství (Bible, roku 1299), v pozdní gotice se objevila síňová architektura. 15. – 16. století bylo obdobím rozkvětu portugalského státu a vzniku koloniální říše, konstituoval se manuelský styl využívající, zejména v ornamentice, maurské a Orientální prvky (klášter sv. Jeronýma a věž v Belému a klášter v Tomaru), v malířství se projevil vliv J. van Eycka a nizozemského umění, hlavní osobností byl N. Gonçalves (Polyptych sv. Vincence). V 16. století se malířství soustředilo do dvou škol (Lisabon, Visen), hlavním představitelem byl J. Afonso (†1540) a V. Fernandes (*asi 1480 – †1540). Renesanční italizující formy prosazoval v 16. století v architektuře i malířství Francisco Hollanda (autor Rozhovorů s Michelangelem). Baroko se rozvíjelo paralelně se španělským uměním a bylo jezuity rozšířeno i do koloniálních oblastí (Brazílie). V malbě 17. století jsou nejcharakterističtější Domingos Vieira II. (činný v letech 1627–1652) a J. de Obidos (*asi 1630 – †1684). V 18. století byla architektura soustředěna na reprezentativní stavby (královský palác Mafra u Lisabonu, klášter v Oportu, Nové Město s centrální budovou na náměstí Praça de Commércio v Lisabonu) římská a francouzská klasicistní orientace. Hlavní představitelé: Ludovice, N. Nasoni. Plastika (C. Laprade, činný v letech 1699–1730, J. Machado de Castro, *1731 – †1822) a malířství sledovaly oficiální francouzské umění (F. Vieira, *1765 – †1805, a D. Sequeira, *1768 – †1837), v 19. století se uplatňoval romantismus a realismus. Ve 20. století se prosazovaly moderní umělecké směry, zvláště kubismus a futurismus (A. Sousa-Cardoso), po roce 1947 převládla neorealistická orientace (J. Pomar), v 60. letech abstrakce a pop-art. Do světového abstraktního umění zasáhla M. E. Vieira da Silva (*1908).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: latinskoamerické výtvarné umění.