Jean-Paul Belmondo

Biografie / Herectví

*9.4.1933 (Neuilly-sur-Seine, Paříž, Francie) – †6.9.2021 (Paříž, Francie), francouzský filmový a divadelní herec. Narodil se do umělecké rodiny, jeho otec, pocházející ze Sicílie, byl významným sochařem a matka měla malířské ambice. V mládí se věnoval různým sportům, zvláště vynikal v boxu, zato učení mnoho pozornosti nevěnoval. Od počátku 50. let působil v různých divadelních zájezdových souborech, vystupoval také v divadle Marigny. V roce 1952 byl přijat na pařížskou Konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1956. V témže roce debutoval před kamerou drobnou rolí ve filmu Přátelé na neděli a o rok později zaznamenal první výrazný jevištní úspěch rolí Petrucia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy. Ve filmu začínal epizodními rolemi, zásadním převratem v jeho kariéře se stalo setkání se začínajícím filmařem Jeanem-Lucem Godardem, kterého jeho přirozený civilní projev zaujal natolik, že mu svěřil hlavní role v několika svých filmech (U konce s dechem, Žena je žena, Bláznivý Petříček), jež patří ke stěžejním dílům francouzské nové vlny a jež mu přinesly definitivní slávu a zařadily ho mezi hvězdné stálice s prominetním postavením. Po opadnutí nové vlny se však vrhl do proudu komerční kinematografie a svůj mimořádný talent, temperament, šarm, fyzickou zdatnost i výraznou fyziognomii zúročil v osmi desítkách filmů nejrůznějších žánrů i kvalit, v nichž zpočátku hrál mladíky osaměle revoltující proti konvencím měšťácké společnosti, později pak převážně neodolatelné gangstery, elegantní svůdce, mazané podvodníky, rebely, drsné policisty, vynalézavé zlodějíčky, sympatické dobrodruhy i hrdiny bez bázně a hany, jimiž si podmanil diváky na celém světě, přestože nepředstavoval typ romantického krasavce. Spolupracoval s významnými francouzskými režiséry (J.-L. Godard, J. Deray, C. Chabrol, P. de Broca, G. Lautner, C. Lelouch, A. Resnais, H. Verneuil aj.) a proslul tím, že se ani v nejnebezpečnějších scénách nenechával zastupovat kaskadéry. Na výrobě řady filmů se podílela jeho produkční společnost Cerito Films, kterou založil v roce 1973. V roce 1987 se vrátil na jeviště divadla Marigny, kde vytvořil hlavní postavy ve hrách Kean (1987) a Cyrano de Bergerac (1990). V letech 1963–1966 byl prezidentem Asociace francouzských herců, napsal autobiografickou knihu Třicet let a pětadvacet filmů (1963) a v roce 1991 byl za své zásluhy dekorován stužkou řádu Čestné legie. V letech 1959–1967 byl ženatý s tanečnicí Renée „Elodie“ Constantovou, s níž měl syna a dvě dcery. Jeho starší bratr Alain se stal ředitelem produkční firmy, sestra Muriel se prosadila jako tanečnice. O Belmondově popularitě a oblíbenosti vypovídá mj. i důvěrná přezdívka Bebel, které se mu dostalo od vděčného publika.

Vybraná filmografie (herec): skutečnou událostí inspirovaný kriminální milostný příběh a významné dílo francouzské nové vlny U konce s dechem (1959), adaptace románu Alberta Moravii Horalka (1960), povídkový snímek Francouzka a láska (1960, povídka Nevěra), psychodrama podle literární předlohy Marguerite Durasové Moderato cantabile (1960), příběh citového vzplanutí venkovana k prostitutce Statek (1961), komedie o manželském trojúhelníku Žena je žena (1961), psychologicky laděný snímek o vztahu kněze a mladé dívky Kněz Léon Morin (1961), psychologické drama Opice v zimě (1962), fanfánovská dobrodružná kostýmní podívaná Cartouche (1962), satira na tupou vojenskou mašinérii Nejkratší den (1962), mimořádně úspěšná dobrodružná komedie Muž z Ria (1963), dobrodružné drama 100 000 dolarů na slunci (1963), špionážní komedie Záhadný kontraband (1964), burleskní komedie Honba na muže (1964), dobrodružná komedie na motivy románu J. Verna Muž z Hongkongu (1965), volné zpracování románu Lionela Whitea o muži, prchajícím před policií a dvěma gangsterskými bandami, Bláznivý Petříček (1965), komedie Sympatický dareba (1966), bondovská parodie Casino Royale (1967), komedie o velké vlakové loupeži Velký šéf (1968), dobrodružný příběh z marseillského podsvětí v produkci Alaina Delona Borsalino (1970), kostýmní historická komedie Manželé z roku II (1970), černá komedie Doktor Popaul (1971), zdařilá parodie na neprůstřelné hrdiny Muž z Acapulca (1973), příběh podvodníka, který ve 30. letech vyvolal ve Francii vládní krizi, Případ Stavisky (1974), kriminální drama Strach nad městem (1974), komedie Nenapravitelný (1975), kriminální příběh Tělo mého nepřítele (1976), převleková akční komedie Zvíře (1977), kriminální komedie Policajt nebo rošťák (1979), akční podívaná Profesionál (1981), situační komedie Veselé velikonoce (1984), kriminální komedie Bezva finta (1985), kriminální drama Samotář (1987), melodrama Cesta zhýčkaného dítěte (1988; César za herecký výkon), úsměvná moderní alegorie Sto a jedna noc (1994), historická freska podle románu Victora Huga Bídníci 20. století (1995), akční komedie Poloviční šance (1997), fantastická komedie Možná (1999), komedie Herci (2000), dobrodružná komedie Amazonka (2000), drama Kdo jinému jámu kopá (2001), drama Muž a jeho pes (2008), drama I pro lásku se zabíjí (2010).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 9. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Alain Delon, Annie Girardot, Bídníci – filmové adaptace, Bruno Cremer, Claude Chabrol, francouzská kinematografie, Jan Tříska, Jean-Rerre Melville, Miroslav Moravec.