Alain Resnais

[René], *3.6.1922 (Vannes, Bretaň, Francie) -†1.3.2014 (Paříž, Francie), významný francouzský filmový režisér. Ve 40. letech vystudoval nově založenou pařížskou filmovou školu IDHEC

a poté se deset let věnoval krátkometrážní dokumentární tvorbě (mj. snímek o slavné Picassově

fresce Guernica, dokument o koncentračních táborech Noc a mlha). V roce 1959, již v proudu nové vlny, natočil svůj první hraný film Hirošima, má láska, který se stal v tehdejší kinematografii zjevením stejně jako jeho následující snímek Loni v Marienbadu, patřící mezi významná díla evropské filmové moderny. Surrealismem

a psychoanalýzou

ovlivněný Resnais jimi vnesl do filmu do té doby nevídanou poetiku a neobvyklá filozofická témata – subjektivní prožívání časoprostoru a proces vzpomínání a zapomínání. Jeho další filmy natočené v pozdějších letech však již tak bouřlivý ohlas neměly, v 80. a 90. letech se přiklonil i k méně náročným a odlehčenějším snímkům včetně hudebních komedií. V roce 2009 obdržel na MFF v Cannes Cenu za přínos kinematografii, jeho poslední snímek Aimer, Boire Et Chanter získal na MFF v Berlíně 2014 Cenu Alfreda Bauera. Od roku 1969 byl ženatý s herečkou Florence Malraux (dcera známého spisovatele a pozdějšího ministra kultury Andrého Malrauxe), ale koncem 80. let se jeho družkou stala herečka Sabine Azéma, kterou často obsazoval do svých dalších filmů.

Vybraná filmografie: meditativní psychologická studie podle původního námětu Marguerity Durasové Hirošima, má láska (1959), na konfrontaci vzpomínek na minulost se současnými prožitky založený snímek Loni v Marienbadu (1961; Zlatý lev na MFF v Benátkách), psychologické existenciální drama Muriel (1963), psychologické drama španělského republikánského emigranta Válka skončila (1966), příběh muže, který se snaží přenést do vlastní minulosti, Miluji tě, miluji tě (1967), podle skutečné aféry natočené drama Stavisky (1974), psychologické drama na téma rozkladu osobnosti Prozřetelnost (1977), komediální drama Můj strýček z Ameriky (1980; Cena poroty na MFF v Cannes), tři příběhy, odehrávající se v různých obdobích, Život je román (1983), drama o smyslu života a smrti Láska až za hrob (1984), komedie Chci domů (1989), komediální diptych Smoking / No smoking (1993; César za nejlepší režii), hudební komedie Stará známá písnička (1997; César za nejlepší film), romantická hudební komedie Na ústa ne (2003), romance Divoká tráva (2009), drama na motivy hry Jeana Anouilhe Ještě jste nic neviděli (2012), drama Aimer, Boire Et Chanter (2014; Cena Alfreda Bauera na MFF v Berlíně 2014).