Claude Chabrol

*24.6.1930 (Paříž, Francie) – †12.8.2010 (Paříž, Francie), významný francouzský režisér, scenárista, producent a herec. Původně začal studovat farmakologii (jeho otec byl lékárníkem), ale záhy u něj převážil zájem o film. V padesátých letech začal psát recenze pro časopis Cahiers du Cinéma a v jeho redakci se seznámil s později taktéž významnými režiséry (François Truffaut

, Jean-Luc Godard

, Eric Rohmer

). Svůj celoživotní obdiv k dílu Alfreda Hitchcocka

vtělil Chabrol již na počátku své kariéry do (dodnes ceněné) studie o Hitchcockových filmech, která vyšla v roce 1957. Jako osmadvacetiletý realizoval svůj režisérský debut Krásný Serge, který byl zjevně inspirován právě Hitchcockem a který je považován za jeden z prvních filmů francouzské nové vlny. V rychlém sledu poté natočil několik filmů, v nichž uplatnil svůj smysl pro přesnou kresbu prostředí, sociální úhel pohledu a dobré vedení (většinou známých a populárních) herců, začal sbírat ocenění na filmových přehlídkách a rázem se ocitl v čele mladých filmařů. V roce 1957 z peněz získaných dědictvím založil vlastní produkční firmu Ajym Film, která v dalších letech umožnila režijní debuty celé řadě jeho přátel, tvořících nástup francouzské „nové vlny“. Po vzoru A. Hitchcocka si ve většině svých snímků přiděloval malou hereckou roli. V polovině 60. let však značně slevil ze svých uměleckých ambicí a zařadil se do komerčního proudu francouzské kinematografie natáčením dobrodružných špionážních filmů, kriminálních, mysteriózních a melodramatických příběhů se skrytou sarkastickou kritikou mondénního prostředí vyšších společenských vrstev a jejich morálního rozkladu (nikdy se netajil svým levicovým zaměřením) a často svůj talent promarňoval na obsahově nicotných námětech – dokázal doslova vychrlit i několik filmů za rok a byl považován za „největšího přeběhlíka“ od nové vlny, jehož útlumy a úspěchy se střídaly v celkem pravidelných vlnách. Natáčel většinou se stálým týmem spolupracovníků, mezi něž patřila především herečka Stéphane Audran, která byla v letech 1964–1980 jeho druhou manželkou. Potřetí se oženil s Aurore Paquiss, která se v různých profesích podílela na řadě jeho filmů. V 80. letech definitivně rezignoval na vyšší umělecké cíle, přiklonil se ke komerčnímu proudu a jeho tvorba navzdory zahraničním koprodukcím s účastí francouzských i světových hvězd v podstatě stagnovala (s výjimkou několika úspěchů na přelomu 80. a 90. let, kdy ve spolupráci s herečkou Isabelle Huppert natočil několik zdařilých filmů – např. Ženská záležitost, Paní Bovaryová). Od 70. let spolupracoval s televizí, kde se režijně podílel na řadě seriálů, příležitostně se věnoval i natáčení reklam. Nezanedbatelná je i jeho herecká kariéra – zahrál si v přibližně padesáti filmech (vlastních i ve filmech jiných režisérů), například ve slavné komedii Zvíře s Jeanem-Paulem Belmondem

nebo naposledy v životopisném snímku Serge Gainsbourg: Je t’aime (2010). Též se podílel na řadě dokumentárních filmů. Filmové práci se intenzívně věnoval až do posledních chvil života, získal četná ocenění a přestože jeho tvorba byla značně nevyrovnaná, je řazen k nejvýznamnějším a pracovně nejplodnějším francouzským filmařům druhé poloviny 20. století. V roce 2009 byl na MFF v Berlíně oceněn za přínos světové kinematografii. Chabrol měl celkem čtyři děti, dva synové z prvního manželství se rovněž pohybují v umělecké branži – Matthieu (*1956) je hudebním skladatelem a Thomas (*1963) hercem.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak; poznámka: na většině filmů se podílel jako scenárista nebo spoluscenárista a herec v epizodní roli – není speciálně uváděno): neveselý a pochmurný pohled na francouzský venkov Krásný Serge (1958, + produkce), obraz života pařížské mládeže Bratranci (1959, + produkce; Zlatý medvěd na MFF v Berlíně), příběh morálně narušené rodiny Na dva západy (1959), snímek o životních osudech zaměstnaných mladých žen Hezké holky (1960), mysteriózní drama Paříž patří nám (1960, pouze herec), drama Oko zla (1961), parafráze Hamleta s názvem Ophélia (1962), podle skutečných událostí natočený příběh hromadného vraha bohatých vdov Landru (1962), dobrodružné špionážní snímky Tygr má rád syrové maso (1964) a Tygr se parfémuje dynamitem (1965), příběh z odbojového hnutí Demarkační čára (1966), špionážní drama Korintská cesta (1967), kriminální thriller Vražedné šampaňské (1967), příběhy z mondénního prostředí „lepší společnosti“ Lesbičky (1968) a Nevěrná žena (1968), psychologické kriminální drama pomsty za smrt dítěte Bestie musí zemřít (1969), téměř hororově drastický příběh lásky Řezník (1970), příběh manželky narkomana Roztržka (1970), krimi podle románu Elleryho Queena

Úžasných deset dnů (1972), černá komedie o lékaři, který se zajímá jen o ošklivé dívky, Doktor Popaul (1972), kontroverzní drama o záletném politikovi z malého města Krvavé zásnuby (1973), drama o skupině anarchistických teroristů Nada (1974), komedie o ztroskotaném manželství Radovánky (1974), drama o ženě, která se chce zbavit manžela, Nevinní se špinavýma rukama (1974), fantastický příběh Zasvěcení do smrti (1975), příběh žárlivé manželky Měšťácká bláznovství (1976), drama Alice (1976), belmondovská komedie Zvíře (1977, pouze herec), rekonstrukce soudního případu z 30. let 20. století Violette Nozierová (1978), televizní seriál Fantomas (1980, spol. na režii) dramatický příběh milostného trojúhelníku Krev těch druhých (1984), kriminální drama Kuře na octu (1985), sarkastická komedie z filmařského prostředí Nenávidím herce (1986, pouze herec), kriminální drama Inspektor Lavardin (1986), mysteriózní drama Masky (1987), psychologicko – kriminální drama podle románu Patricie Highsmithové Houkání sovy (1987), drama z okupované Francie Ženská záležitost (1988), televizní kriminální seriál Studený pot (1988, herec), thriller Doktor M (1989), adaptace skandální knihy Henryho Millera

Tiché dny v Clichy (1990), adaptace románu Gustava Flauberta

Paní Bovaryová (1991), dokument o kolaborantské vládě ve Vichy Oko z Vichy (1992), drama Betty (1992), dokument Francois Truffaut: Ukradené portréty (1993, účinkující), vražedné drama Obřad (1995; též uváděno pod názvem Slavnost), komedie Konec sázek (1997), psychologicko-kriminální drama V zajetí lži (1998), psychologické drama Díky za čokoládu (2000; též uváděno pod názvem Sladká smrt), společenská studie lehce šílené rodiny Květ zla (2003), další drama na téma plíživého šílenství Družička (2004), drama z prostředí zkorumpovaného byznysu Opojení mocí (2005), komedie Avida (2006, pouze herec), kriminální thriller Bellamy (2009), životopisný hudební snímek Serge Gainsbourg: Je t’aime (2010, pouze herec).