[Ejk], *asi 1390 – †9.7.1441, nizozemský malíř, bratr
Huberta van Eycka. Jeden ze zakladatelů nizozemského
realismu, založeného na detailním pozorování skutečnosti. Vrcholným dílem je
Gentský oltář (zavřený se Zvěstováním, donátory, proroky a
Sibylami, otevřený s Kristem soudcem, Marií a Křtitelem, v dolní části Klanění Beránku se zástupci středověké společnosti i nebeské hierarchie), zobrazující novými malířskými prostředky tradiční schéma tzv. prvotního hříchu a vykoupení, detailní zpracování přírodních motivů využití lineární a atmosférické
perspektivy, plastická modelace světlem, využití vrženého stínu, a prostorové zkratky, opřené o studium anatomie a pohybu lidského těla. V realistických podobiznách donátorů je patrná individuální charakteristika (
Madona kancléře Rollina), využívající interiéru otevřeného průhledem na město (
dvojportrét manželů Arnolfiniů,
podobizna kardinála Alberghattiho,
Madona kanovníka van der Paele a
Trůnící Madona) a přejímající italský typ Svaté konverzace. Eyck zdokonalil techniku malby na křídovém podkladu s tradičními temperovými podmalbami a
fermežovými lazurami, tím dosahoval zvláštni hloubky tónů.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
3. 3. 2020
Autor: -red-