vlámské malířství

Samostatný výtvarný projev charakteristický pro jižní provincxe Flander od 15. století (J. van Eyck, R. van Weyden, Mistr z Flémalle). V 16. a 17. století zde byl vytvořen typický barokně exaltovaný vlámský malířský projev se zdůrazněnými senzuálními malířskými kvalitami, jehož vznik podnítil proces rekatolizace země. Vlámské malířství našlo svůj vrchol v díle P. P. Rubense, který geniálním způsobem spojil umělecké pojetí zaalpské s poučením z italského malířství. V jeho dílně pracovala řada specialistů pod vedením A. van Dycka, který svými portréty ovlivnil především anglické malířství. K Rubensovým žákům patfil J. Jordaens, malíř žánrových, religiózních a mytologických obrazů. F. Snyders se specializoval na květinová a ovocná zátiší a lovecké zápasy, A. Brouwer a D. Teniers ml. pokračovali v tradici žánrové malby. Krajinářství rozvíjelo dva směry – kabinetní drobnomalbu (hlavně Jan Bruegel st.) a monumentální tzv. bruselskou dekorativní malbu. Vlámské malířství 18. století pouze obměňovalo vzory předcházejícího období, od 19. století se stalo součástí belgického výtvarného umění.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 7. 2006
Autor: -red-