perspektiva

Výtvarné umění, konvenční způsob vidění a zobrazování skutečnosti, tj. objektu, prostoru a reálné vzdálenosti v rovině (malba, kresba, reliéf), od začátku spojený s řešením významových vztahů. Ve starověku prostor vyjádřen řazením plánů nad sebe (Egypt, Mezopotámie), popřípadě jejich překrýváním (Asýrie), v antickém umění se objevuje několik plánů (divadelní dekorace, helénistická krajinomalba) i geometricky konstruovaná perspektiva (římské nástěnné malby). Od renesance převládá teoreticky rozpracovaná lineární perspektiva, charakterizovaná centrální projekcí (neodpovídá vidění, jde o projekci z roviny na konkávní plochu oka). Perspektiva malířská (zvláště iluzívní barokní) pracuje s barvami (odstupnění teplých tónů do hloubky) a se světlem (atmosférické oslabení sytosti barevných tónů).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jan van Eyck, prostor.