Sibyla

Ve starověku označení pro věštkyně, původně z Malé Asie. Nejznámější byla Sibyla z maloasijských Eryther. Sibylské výroky byly sepisovány do tzv. sibylských knih. Do antického Říma se tyto knihy podle tradice dostaly už za Tarquiniů (T. Livius), stát je dal do správy zvláštního kolegia a ve sporných (pro stát nebezpečných či nepříznivých) situacích sloužily za podklad rozhodování senátu. Odlišný soubor řeckých věšteb nazývaný Sibyliny knihy byl podle tradice využíván Zídy a stoupenci raného křesťanství k šíření jejich náboženských představ.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: decemviri, Jan van Eyck.