Zdeněk Nejedlý

*10.2.1878 – †9.3.1962, český komunistický politik, historik, hudební vědec a kritik, profesor Univerzity Karlovy a univerzity v Moskvě (1939–1945), akademik ČSAV (1952). Otec hudebního skladatele Víta Nejedlého

. Pocházel z Litomyšle (jejíž dějiny dvakrát zpracoval) z rodiny pedagoga a skladatele Romana Nejedlého (*1844–†1920). Oddanost svým ideovým vzorům – Janu Husovi

, F. Palackému

a B. Smetanovi

– spojil s vědeckým kriticismem svých přímých učitelů J. Golla

, J. Gebauera

a O. Hostinského

, překonávaje vlivy pozitivismu Gollovy školy. V několikasvazkových Dějinách předhusitského a husitského zpěvu (1904–1913) podal ve své době nový obraz husitství jako nejen náboženského a národního hnutí, ale především významného sociálního a kulturního protifeudálního boje lidu. Jako jeden ze zakladatelů české demokraticky zaměřené hudební vědy slučoval historický zájem (monografie o Z. Fibichovi

, o Smetanových zpěvohrách, J. B. Foersterovi

, R. Wagnerovi

a nedokončené Všeobecné dějiny hudby) s hudební kritikou. V čele levicového křídla realistického hnutí vystupoval v době 1. světové války proti Rakousko-Uhersku. V roce 1924 založil Společnost pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem, v letech 1921–1930 a 1948–1953 vydával časopis Var. S komunistickou stranou spolupracoval od jejího založení (členem od roku 1929). Ve 30. letech pracoval ve Výboru přátel demokratického Španělska. Na začátku nacistické okupace odešel ilegálně do SSSR, kde působil jako spolupracovník moskevského vedení komunistické strany, místopředseda Všeslovanského výboru, profesor moskevské univerzity a vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd SSSR. Učastnil se protifašistického odboje, spolupůsobil při formování československých ozbrojených jednotek v SSSR, podílel se na tvorbě Košického vládního programu. V letech 1945–1946 ministrem školství, 1946–1948 ministr práce a sociální péče, 1948–1953 ministr školství, věd a umění, v roce 1953 místopředseda vlády, od roku 1953 ministr bez portfeje.