hudební nástroje

Nástroje sloužící k vyluzování tónů a užívané v hudbě. Jsou četné počtem, tvarem a různou barvou tónu. Vznikaly a vyvíjely se od nejstarších dob. Dělí se na: a) idiofony (idiofonické nástroje, samoznějící nástroje) – zdrojem jejich zvuku je hmota, z níž jsou nástroje vyrobeny. Jsou dřevěné (xylofon

), kamenné, kovové (gong

, triangl

) a skleněné (skleničky naplněné vodou), rozeznívané úderem, potřásáním, trsáním, třením a vzduchovým proudem (harmonium

, harmonika

). Dělí se na tyčové (položené – xylofon, zavěšené – triangl, upevněné – harmonika), deskové (položené – kastaněty

, zavěšené – činely

) a dutinové (trubicové zvony

, maracas

). b) membránofony (membránofonní nástroje, blánové nástroje) – jejich tón vzniká chvěním napjaté blány (vyčiněné zvířecí kůže). Jsou laděné (tympány

) a neladěné (buben

). Blána se rozechvívá úderem (buben), třením (tamburína

) nebo lidským hlasem (mirliton

). Pro idiofony a membránofony se užívá též název bicí nástroje. c) chordofony (chordofonní nástroje, strunné nástroje) – zdrojem zvuku je chvění strun. Mají tónovou řadu danou (klavír

, harfa

) nebo volitelnou (housle

). Podle způsobu rozeznívání se dělí na brnkací (harfa), trsací (mandolína

), smyčcové (housle), třecí (niněra

) a úderové (klavír). Podle tvaru se rozlišují krkové (loutna

, kytara

, housle, viola

, violoncello

, kontrabas

), rámové (harfa

, lyra

) a deskové (cimbál

, cembalo

, klavír). d) aerofony (aerofonní nástroje

, dechové nástroje, vzduchové nástroje) – zvuk vzniká chvěním vzduchového sloupce. Dělí se na hranové (flétna

), jazýčkové neboli plátkové (hoboj

, klarinet

, saxofon

), obojí též zvané dřevěné, a nátrubkové (trubka

, lesní roh

, pozoun

), zvané též žesťové. Vedle těchto akustických nástrojů existují také elektrické hudební nástroje

(elektrofonické a elektronické) a mechanické hudební nástroje (automatofony).