cembalo
Hudební nástroje
[Čembalo, italština], clavicembalo, francouzsky clavecin – hudební nástroj strunný klávesový. Jeden z předchůdců klavíru. Struny různých délek (každá vydává jeden tón), napjaté nad rezonanční deskou, jsou rozeznívány zadrhováním (trsáním) kožených nebo kovových háčků (původně havraních brků). Zvuk cembala nelze dynamicky měnit, k dosažení různé síly a barvy se používají ruční nebo nožní rejstříky (loutnový, harfový, oktávové spoje), jimiž se uvádějí do funkce dusítka a potahy strun. Větší nástroje mají po vzoru varhan dva někdy i tři manuály. Tónový rozsah C (nebo F1) – f3. Zvláštním druhem cembala je spinet, který má klaviaturu umístěnou na delší straně podél strun. Podobný menší nástroj je virginal, tvar křídla mělo klavicytherium. Cembalo se vyvinulo na konci 14. století, doba rozkvětu je zhruba od 16. do poloviny 18. století. V prvních letech 19. století z hudební praxe vymizelo (rozšíření kladívkového klavíru), ve 20. století znovu používáno, zvláště k reprodukci staré hudby v původním nástrojovém obsazení.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
30. 7. 2020
Autor: -red-
Odkazující hesla: Bartolomeo Cristofori, clavecin, concerto grosso, dirigent, František Xaver Richter, Gottfried Silbermann, hudební nástroje, italská hudba, Jiří Ignác Linek, Johann Sebastian Bach, klávesové nástroje, klavír, spinet, virginal, Zuzana Růžičková.
