zvon

Hudební nástroje

Kovový hudební bicí nástroj pohárovitého tvaru, uváděný v činnost údery srdce o vnitřní stěnu. Kromě základního nejhlubšího tónu, podmíněného velikostí zvonu, vydává vyšší alikvotní tóny, pro jejichž kvalitu je rozhodující profil zvonového žebra a síla stěn. Při dolním okraji zvonu je zesílená část úhozového okruhu (věnec), nad níž je krk, čepec a koruna s několika oky. Součástí zvonu je závěsné zařízení, hlava s hřídelem a pákou v ložiscích umístěných ve zvonové stolici. Zvon jako umělecko řemeslné dílo je ovlivňován slohovými proměnami (tvar, výzdoba a nápisy), románský zvon byl hladký, užší a vyšší formy, v pozdější době se zmenšoval a nabýval tvaru široce rozevřeného poháru, od 15. století je zdoben bohatšími nápisy i reliéfní výzdobou, příliš vysoké reliéfy však negativně ovlivňují čistotu zvuku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: srdce.