loutna

Hudební nástroj strunný drnkací. Dvoudílná (víko a dno) rezonanční skříň oválného tvaru má uprostřed okrouhlý výřez, který byl zvláště u starých nástrojů řezbářsky zdoben. Široký krk s hmatníkem

je rozdělen pražci a v horní části je zalomen. Počet strun se v průběhu vývoje měnil, od 16. století má loutna 6 strun, vedených jednoduše i sborově. Dnešní ladění je stejné jako u kytary

(struny E, A, d, g, h, e¹). Znějící tónový rozsah E – a², notuje se v houslovém klíči o oktávu výše, než zní. Loutny byly známy již v Mezopotámii

, ve starém Egyptě, Indii, Číně, ve starověkém Řecku a Římě. Do Evropy se loutna dostala v 8. století při vpádu Arabů do Španělska, v Evropě dosáhla největšího rozkvětu v 15. až 17. století.