Georg Friedrich Händel

[Hendl], *23.2.1685 – †14.4.1759, německý skladatel a varhaník. Spolu s J. S. Bachem

je vrcholným představitelem hudebního baroka

. V letech 1706–1709 žil v Itálii, v letech 1710–1712 byl kapelníkem dvorní kapely v Hannoveru (s delší přestávkou, kdy podnikl uměleckou cestu do Londýna), od roku 1712 žil trvale v Londýně a měl velký vliv na anglický hudební život. V roce 1720 byla za jeho spoluúčasti založena Královská hudební akademie, pro niž komponoval opery typu italské opery seria (Radamisto, Ottone, Julius Caesar, Tamerlán, Rodelinda, Alessandro). Jeho operní činnost však nebyla úspěšná. Händel zřídil novou společnost a pokračoval v operní tvorbě (Ezio, Roland, Alcina). Musel však ustoupit tlaku publika a začal komponovat na anglické texty. Psal (do roku 1752, kdy zcela ztratil zrak) zejména oratoria

na náměty Starého zákona a v této oblasti tvorby dosáhl velkého společenského ohlasu. Z oratorií vynikají zvláště Ester, Deborah, Athalia, Saul, Izrael v Egyptě, Samson, Josef a jeho bratři, Belsazar, Juda Makabejský, Salomon, Jefta, největšího úspěchu dosáhlo oratorium

Mesiáš (premiéra v roce 1742 v Dublinu). Hlavním výrazovým prostředkem a těžištěm Händelových oratorií jsou sborové úseky. Z další tvorby lze uvést jeho concerti grossi

, orchestrální suity

(Vodní hudba, Hudba k ohňostroji), varhanní koncerty, triové sonáty, díla chrámové hudby (Te Deum, anthems), sborové kantáty (Slavnost Alexandrova), písně a jiná díla.