suita
Hudební teorie
[Francouzština], partita – vícevětá cyklická instrumentální skladba 17. a 18. století. Řada tanců spjatých tóninou a někdy také tématem (variační suita) . Tance se ustálily v pořadí allemande-courante-sarabanda-gigue. Později vkládány i jiné dobové tance (loure, gavota, menuet, siciliána, passepied, branle) a věty netaneční (air, passacaglia). Suita patřila k hlavním formám barokní hudby, zvláště pro klávesové nástroje (F. Couperin, J. S. Bach), loutnu (D. Gaultier) i orchestr (ouverturová suita, na začátku má francouzskou ouverturu, J. S. Bach, G. F. Händel, G. P. Telemann). Viz také svita.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
30. 3. 2024
Autor: -red-
Odkazující hesla: air, allemande, branle, courante, Denis Gaultier, gagliarda, gavota, Georg Friedrich Händel, gigue, Gunther Jakob, Jan Adams Reinken, Johann Jacob Froberger, Johann Sigmund Kusser, loure, německá hudba, passepied, pavana, preludium, sarabanda, siciliána, svita, tanec společenský.