concerto grosso

Hudba

[Končerto groso], (termín pochází z italštiny) barokní typ instrumentálního koncertu. Jde o několikavětou instrumentální hudební formu, v níž se komorní nástrojová skupina, tzv. concertino (zpravidla dva až tři melodické nástroje s continuem, například dvoje housle a cembalo), střídá s celým orchestrálním souborem zvaným concerto grosso, ripieno nebo tutti (obvykle menší smyčcový soubor s několika málo dechovými nástroji). Vznik concerta grossa byl podmíněn rozmachem nástrojařství na rozhraní 16. a 17. století, kdy se umělá nástrojová hudba oprostila od závislosti na hudbě vokální, a tím se vymanila i z područí hudby církevní. Tato hudební forma vznikla koncem 17. století, dobou jejího největšího rozkvětu byla I. polovina 18. století. K největším mistrům concerta grossa patří G. Torelli, A. Vivaldi (ustálil formu: allegro-andante-allegro), J. S. Bach (Braniborské koncerty) a G. F. Händel. V klasicismu a romantismu concerto grosso ustoupilo virtuóznímu sólovému koncertu, ve 20. století však znovu ožívá (M. Reger, E. Křenek, B. Martinů, P. Bořkovec, I. F. Stravinskij).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alessandro Stradella, Antonio Vivaldi, boloňská škola, canzona, concertino, Čtvero ročních dob (Jaro), Georg Friedrich Händel, George Frideric Handel, Giovanni Battista Sammartini, Giuseppe Torelli, italská hudba, Johann Sebastian Bach, Pietro Locatelli, ripieno, ritornel.