anglická hudba

Hudba

Stará lidová anglická hudba byla žánrově velmi pestrá: duchovní písně (zejména vánoční, tzv. carols), jarmareční i námořnické. – Umělá hudba se rozvíjela od 6. století (křesťanské církevní zpěvy). První doklady (v 11. století) svědčí už o rozvoji vícehlasu, anglického původu byla i jedna z nejstarších vícehlasých forem – gymel. V 1. polovině 15. století ovlivňovali angličtí skladatelé (J. Dunstable) vývoj i na evropském kontinentě, v 1. polovině 16. století ztratil hudební život v Anglii souvislost s vývojem v Evropě a stal se konzervativní. V 2. polovině 16. století nastal rozkvět anglické hudby (anglikánská chrámová hudba, madrigalová tvorba, virginalisté). Zakladatelé anglikánské chrámové hudby byli T. Tallis a W. Byrd, hlavním střediskem královská kapela (Chapel Royal, první zmínka z roku 1135). Obdobou moteta byl v Anglii anthem, velkým cyklickým útvarem service (obdoba officia). Anglická hudba převzala italský madrigal a učinila z něho jeden z nejpříznačnějších projevů anglického hudebního umění. V roce 1588 vyšla první sbírka madrigalů W. Byrda, k tomuto oboru se pak obrátila celá řada skladatelů (T. Morley, J. Dowland, O. Gibbons, T. Weelkes, J. Wilbye). Osobitý styl vytvořila anglická hudba ve virginalové tvorbě. Prvním známým skladatelem pro virginal byl H. Ashton (*kolem 1480–†1522), významnými autory byly zvláště W. Byrd, J. Bull, O. Gibbons, T. Morley, G. Farnaby a jiní. Památky tohoto umění jsou zachovány v rukopisných sbornících (Fitzwilliam Virginal Book, kolem 1625) i v tištěných sbírkách (Parthenia, 1611). V 2. polovině 16. století se též rozvinul druh dvorských her masques, divadelní představení s hudbou provozovali i vokalisté královské kapely a také v divadelních hrách W. Shakespeara a jiných byly hudební vložky. V 1. polovině 17. století převládal vliv italské a francouzské barokní hudby. Jako reakce na italskou operní tvorbu vznikla ballad opera, v níž se uplatňovaly lidové písňové a taneční prvky. V 2. polovině 17. století působil nejvýznamnější anglický skladatel H. Purcell (autor první anglické opery Dido a Aeneas, provedena v roce 1689). Představitelem vrcholného baroka byl v Anglii německý skladatel G. F. Händel, který působil v Londýně takřka 50 let (1712–1759). Anglická hudba 19. století se vyvíjela většinou pod cizími vlivy, zvláště německého romantismu, značný byl též vliv díla A. Dvořáka. Skladatelé W. S. Bennett, Ch. H. Parry, E. Elgar, z mladší generace R. V. Williams, J. Ireland, A. Bax. V 2. polovině 19. století vznikla i anglická opereta (A. Sullivan). Nejvýznamnějším představitelem anglické hudby 20. století byl B. Britten, z dalších například A. Bliss, C. Scott, M. Tippett. V 60. letech nastal také rozvoj moderní populární hudby (Beatles). Ze současných skladatelů mimo jiné A. Goehr, P. M. Davies, R. R. Bennett.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 10. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: George Frideric Handel.