Evropa

Geografie / Kontinenty / Evropa

[Název odvozen z asyrského ereb – „země, kde zapadá slunce“, „západní země“, jako protiklad k asu – „země vychodu“, odtud Asie], světadíl na severní polokouli, západní část Eurasie. Rozlohou zabírá plochu 9,97 milionu km² (s ostrovy 10,5 milionu km1), žije zde asi 700 milionů obyvatel (1990), s největší hustotou zalidnění ze všech světadílů (66 obyvatel na 1 km²). Evropa je na severu omývána moři Severního ledového oceánu, na západě a jihu Atlantským oceánem a jeho okrajovými moři. Od Asie je oddělena Dardanelami, Bosporem a Kerčským průlivem, pevninská hranice je konvenční. K Africe se Evropa nejtěsněji přibližuje v Gibraltarském průlivu. Krajními body pevniny jsou mysy: na severu Nordkyn 71°08' severní šířky, na jihu Marroqui 35°58' severní šířky, na západě Roca 9°30' západní délky, na východě východní úpatí Polárního Uralu na 67°20' východní délky Jejich vzdálenost v poledníkovém směru je 3800 km a ve směru rovnoběžek 5300 km. Pobřeží je značně členité, třetinu plochy tvoří poloostrovy a ostrovy. Největší ostrovy: Britské, Nová země, Špicberky. K Evropě se počítá také Island a Kypr. Evropa prodělala složitý geologický vývoj. Základem je baltský a ruský štít. Vrásněním kaledonským, hercynským a alpínským vznikla pásemná pohoří a staré masívy byly zprohýbány a rozlámány. Ve čtvrtohorách se v severní polovině Evropy rozšířil pevninský ledovec, který spolu s ostatními ledovci zanechal v povrchových tvarech Evropy výrazné stopy. Střední výška Evropy je malá (290 m). Více než polovinu rozlohy zaujímají nížiny (Ruská rovina, nížiny Severoněmecká, Baltská, Valašská). V Kaspické proláklině leží nejnižší bod Evropy, -28 m. Nejvyšším pohořím jsou Alpy (Mont Blanc, 4810 m n.m.), na které navazuje horská soustava Karpat a pohoří Balkánského poloostrova. Převážně hornaté jsou také poloostrovy Skandinávský, Pyrenejský a Apenínský. Sopečná činnost je na Islandu a v jižní Evropě. Evropa má rozmanité nerostné bohatství, třebaže mnoho ložisek je poměrně malých a v důsledku dlouhodobé intenzívní těžby již vyčerpaných. Ložiska i jsou nerovnoměrně rozložena a většina hospodářsky vyspělých států je nucena dovážet nerostné suroviny často až ze zámoří. Navzdory velké těžbě hnědého a kamenného uhlí a nově objeveným zásobám ropy a zemního plynu má Evropa nedostatek energetických surovin. Také evropská ložiska rud železa jsou již značně vyčerpána a mnohde se těží rudy s nízkým obsahem kovu. Z těžených rud barevných kovů mají větší význam rudy manganu, olova, zinku, cínu, niklu, chromu, antimonu, dále bauxit, rtut a draselné soli. Evropa má hustou říční síť. Asi z 1/5 povrchu jsou odvodňovány do okrajových moří, zbytek patří k povodí bezodtokého Kaspického moře. Největší evropské řeky jsou: Volha, Dunaj, Ural, Dněpr, Don. Jezer je nejvíce v místech pleistocenního zalednění; k největším patří Ladožské, Oněžské, Vánern, Saimaa. Podnebí je převážně mírné, pod oceánskými vlivy. Atlantský oceán zmírňuje podnebí v nejsevernějších oblastech, jeho vliv směrem k V Evropy slábne a stoupá kontinentalita. Pouze malá část na S Evropy patří k arktickému a subarktickému podnebnému pásmu. Pobřeží Středozemního moře má podnebí subtropické. Rostlinstvo a půdy Evropy patří do holarktické oblasti a vykazují pásmovité uspořádání v závislosti na podnebí a nadmořské výšce. Původní rostlinné formace byly většinou pozměněny na kulturní step.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 9. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: amienský mír, Anomodontia, Atlantský oceán, Barbara Issa Wagnerová, Chorvati, Dobrudža, Eurasie, halštatské období, hunská říše, italský balet, John Foxe, labyrintky, Living Theatre, Lystrosaurus, moskevská konference, Mulhacén, Oranienburg, protireformace, rakousko-rusko-turecká válka 1787–1792, rhodesian ridgeback, ropa, sedm svobodných umění, španělské výtvarné umění, subboreální, syrská arabská literatura, Varangerfjord, Veracruz Llave, žluvovití.