DNA

Genetika / Biochemie / Fyziologie

Deoxyribonukleová kyselina, mezinárodní zkratka DNA (česká zkratka DNK se nepoužívá) – biopolymer

složený ze čtyř různých deoxyribonukleotidů, jejichž sled, spojený 5' – 3' – fosfodiesterovou vazbou, tvoří genetickou informaci buňky a je základním genetickým materiálem většiny organismů s výjimkou některých bakteriofágů a virů. U eukaryontních organismů je DNA uložena buď v jádře buňky, tj. chromozomová DNA, nebo v buněčných organelách, tj. mitochondriová DNA a chloroplastová DNA. U prokaryontních organismů je DNA uložena v cytoplazmatickém nukleoidu (genofor) a v cytoplazmě (plasmidy). Podle zdroje DNA se molekulární hmotnost pohybuje v rozmezí 10⁶-10¹², což představuje 3.10³ – 3.10⁹ deoxyribonukleotidových článků. Základní strukturou DNA je Watsonova-Crickova dvoušroubovice, tvořená dvěma antiparalelními, vzájemně komplementárními polydeoxyribonukleotidovými vlákny, stabilizovanými vodíkovými můstky mezi komplementárními bázemi nukleotidových párů A = T a G = C (tj. adenin s thyminem, guanin s cytosinem). Přesná komplementarita vláken umožňuje syntézu nového vlákna DNA replikací podle informace v matričním rodičovském vláknu. V iniciační fázi replikace se tvoří hybridní molekula s jedním polydeoxyribonukleotidem a jedním polyribonukleotidem. U prokaryontních organismů je DNA tvořena většinou jedinečnými sekvencemi, u eukaryontních organismů je v DNA přítomno podle zdroje až 70 % různě repetitivních sekvencí, které mohou hrát v genomu regulační úlohu. V jednom místě genomu uložené vysoce repetitivní sekvence DNA tvoří separovatelnou frakci satelitní DNA. Nativní jednovláknové (některé fágové a virové) a dvouvláknové DNA mohou existovat v lineárních i kruhových formách, které dále mohou být prostorově stočeny do nadšroubovice (tzv. terciární struktura). Viz také genetická informace.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 12. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: acetylace histonů

, adenoviry, amplifikace DNA, analýza, Arthur Kornberg, bakteriofágy, bakuloviry, báze, buňka, chromozom, CRISPR, cytosin, dědičnost, denaturace DNA, deoxyadenosintrifosfát, deoxycytidintrifosfát, deoxyguanosintrifosfát, deoxyribonukleasy, deoxyribonukleotid, deoxyribosa, depolymerace DNA, DNA-polymerasy, endonukleázy, epigenetické modifikace, exonukleasy, Feulgenova reakce, Frederick Sanger, fytohormony, geminiviry, gen, genetická informace, genetika virů, genové inženýrství, guanin, herpesviry, inoviry, interkalační látky, iridoviry, irinotekan, jádro, karyonta, kaulimoviry, kohezní konce DNA, komplementární DNA, koňský herpesvirus typ 1, kortikoviry, linearizace bakteriálního chromozómu, lyzogenie, metylace DNA, mikroviry, modifikace DNA, molekulární genetika, molekulární klonování, mutace, muton, nukleohiston, nukleoid, nukleoproteiny, nukleové kyseliny, nukleozóm, palindromová sekvence, papovaviry, parvoviry, Paul Berg, polymerázy, prokaryonta, provirus, redundance genetické informace, reparace, replikon, restrikční endonukleázy, reverzní transkripce, RNA, růst buňky, Severo Ochoa, styloviry, tektiviry, telomery, thymidin, thymidinmonofosfát, thymidintrifosfát, thymin, topoizomeráza, transkripce, transpozón, transverze, tranzice, ultrastruktura genu, univerzalita genetického kódu, vektor molekulární, viry, Walter Gilbert.