genové inženýrství

Genetika

Vědní disciplína, součást genetiky; využívá techniky, které umožňují přenos genů za překonání mezidruhové a druhové bariéry. Zahrnuje úpravy deoxyribonukleové kyseliny (DNA) s cílem pozměnit dědičné vlastnosti příjemce (rekombinace in vitro); techniku přípravy rekombinantních molekul DNA biochemickými a molekulárně-biologickými postupy na genové kombinace, většinou v přírodě neexistující, dále kombinace genů a regulačních oblastí DNA v novém hostiteli. Genové inženýrství je významnou technikou založenou na možnostech reprodukovatelného specifického štěpení DNA restrikčními endonukleasami, na přesné separaci polynukleotidů s vysokou rozlišovací schopností při elektroforéze v gelech, na enzymových a chemických úpravách získaných fragmentů DNA a konečně i na možnosti jejich kovalentního spojování bez ohledu na zdroj DNA. Spojení cizorodé informace ve formě fragmentu DNA s vektorovou molekulou plazmidu, fága nebo viru umožňuje přenos exogenní DNA do buňky procesem transformace, transfekce nebo transdukce. Genové inženýrství umožňuje izolaci, purifikaci a studium jednotlivých genů ve větším množství, jejich expresi a opětné zavedení do buňky, a tím přípravu genové banky, která je spíše genetickým materiálem individua než druhu. Tak lze studovat různé odchylky, včetně genetických onemocnění, i při nepřítomnosti nemocného. Genové inženýrství může sloužit v praxi k přípravě specifických eukaryotických produktů (enzymů, hormonů) procesy technik mikrobiologie. Genové inženýrství je velmi mladá vědní disciplína, jejíž začátky jsou spojeny s genetickými objevy v 70. letech 20. století Viz také genetické inženýrství.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 11. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: bakteriofágy, biotechnologie, endonukleázy, genetické inženýrství.