bakteriofágy

[Řečtina], fágy – viry, jejichž hostitelem jsou bakterie

. Jsou specifické pro určitý druh bakterií. Genetickým materiálem je jedno- nebo dvouvláknitá DNA

nebo RNA

, obalená bílkovinným obalem. Některé bakteriofágy mají bičík

. Životní cyklus fágů má dvě základní formy, podle nichž jsou rozlišovány bakteriofágy virulentní a bakteriofágy mírné (temperované). Virulentní bakteriofág po proniknutí do bakteriální buňky způsobí porušení jejích fyziologických funkcí končící rozpadem buňky a uvolněním rozmnožených virových částic fága (vegetativní, lytický cyklus). Mírný bakteriofág po proniknutí do bakteriální buňky se buď množí lytickým cyklem, nebo integruje (včlení) svou DNA do chromozómu bakterie. Množí se pak spolu s buněčným genetickým materiálem bakteriální buňky (lyzogenní cyklus). Integrovaný fágový materiál se nazývá profág , není aktivní a proto buňka jeho přítomnost přežívá (lyzogenie

). Lyzogenní cyklus však může být změněn v lytický cyklus spontánně nebo indukcí (ultrafialovým světlem, zářením, chemická látkami), při čemž je fágový genetický materiál uvolněn z bakteriálního chromozómu, množí se nezávisle a cyklus končí tvorbou nových částic fága a rozpadem bakteriální buňky. Fágová DNA se může rekombinovat s hostitelskou DNA a přenést ji při infekčním cyklu do další bakteriální buňky. Tento proces se nazývá transdukcí

. Podrobná znalost genomů některých fágů umožnila rozeznat rozhodující i nedůležité oblasti pro životní cyklus bakteriofágů. Pomocí restrikčních enzymů mohou být nedůležité oblasti „vystřiženy“ a nahrazeny cizí DNA, například lidským genem. Tuto metodu využívá tzv. genové inženýrství

pro výzkum genů (molekulární klonování) a perspektivně ji bude možno použít i pro praktické účely (výroba bílkovin kódovaných klonovanými geny). RNA-fágy neintegrují do hostitelského chromozómu

a je u nich znám pouze lytický cyklus. Lytické vlastnosti bakteriofágy se využívají k tzv. fagotypizaci některých bakteriálních druhů a rodů, k léčebným, profylaktickým a diagnostickým účelům.