nukleové kyseliny

Přirozené informační makromolekuly, v jejichž dlouhých polynukleotidových řetězcích (s molekulární hmotností 10⁴–10¹²) se nepravidelně střídají čtyři základní stavební kameny – deoxynukleotidy (DNA

) nebo ribonukleotidy (RNA

). Nukleové kyseliny tvoří základní genetický materiál buňky, jsou součástí chromozómů

buněčného jádra (zejména DNA, jen v částicích některých bakteriofágů

a virů RNA), buněčných částic s mimojadernou dědičností (DNA mitochondrií

, plastidů

, plasmidů) a s proteosyntetickou aktivitou (RNA v polyribozómech). Nukleové kyseliny zajišťují svou strukturou a funkcí přesné uchovávání genetické informace, uložené v genech (genotyp

), její projev v životních funkcích (fenotyp

) a přenos z generace na generaci (zachování druhu). Podléhají při tom replikaci (DNA, RNA), zajišťující kvantitativní a kvalitativní předání informace dceřiné buňce, a reparaci (DNA), rozhodující o proměnlivosti organismu při mutagenezi

. Na DNA (jako matrici) se syntetizují všechny nezbytné buněčné RNA – strukturně i funkčně rozdílné mRNA, rRNA a tRNA, které se uplatňují při jednotlivých stupních tvorby peptidického řetězce bílkovin (translace genetické informace).