stoletá válka

Období bojů mezi anglickými a francouzský králi v letech 1337–1453. Příčinou stoleté války byl spor o nadvládu nad bohatými Flandry

(nejvýznamější středisko evropských výrobních látek, kam směřoval export anglické vlny, formálně bylo pod svrchovaností francouzské koruny). Další oblastí vzájemného střetávání byla rovněž obchodně významná jihozápadní Francie (dědičné državy anglických Plantagenetů). Stoletá válka probíhala v období krize feudální společnosti a rozvoje měst. Docházelo k četným sociálním konfliktům, které přerůstaly v silná protifeudální hnutí (ve Flandrech v letech 1336–1345 a 1381–1382 povstání Arteveldeovců v Gentu, ve Francii v roce 1358 jacquerie a povstání E. Marcela

, v letech 1412–1413 Cabochovo povstání v Paříži, v Anglii v roce 1381 povstání Wata Tylera

). Soupeřeni mezi anglickými a francouzský králi zasahovalo do dalších zemí (Bretagne, Kastilie). Záminkou k válce bylo rozhodnutí anglického krále Eduarda III.

neuznat nástup rodu Valois

ve Francii a vystoupit s vládními nároky na francouzský trůn. Na začátku války se prokázala vojenská převaha Angličanů. Francouzské loďstvo bylo poraženo roku 1340 u Sluisu (Écluse) a francouzské feudální vojsko (podpořené českými Lucemburky

) v roce 1346 u Kresčaku. V další fázi bojů byl roku 1356 u Poitiers poražen a zajat francouzský král Jan II. Dobrý

. Ve Francii došlo k rozvratu, o francouzskou korunu začal usilovat i navarrský král Karel II. le Mauvais

. Po stabilizaci státní moci dauphinem a generálními stavy byl uzavřen dne 8.5.1360 mír v Brétigny. Plantageneti

uznali vládu rodu Valois

a získali jako francouzská léna Guyenne

, Gaskoňsko

, Poitou

, Saintonge

, Périgord, Limousin

, Calais. Boje byly obnoveny v roce 1369 v důsledku sporu o svrchovanost nad Guyenne

. V letech 1370–1377 connétable B. du Guesclin vytlačil Angličany téměř z celé Francie (kromě Bordeaux, Calais). Oslabení francouzské monarchie za Karla VI.

a boje mezi přívrženci vévodů orleánského a burgundského umožnily novou expanzi Angličanů v severní Francii. V roce 1415 zvítězili u Azincourtu, pak v roce 1420 uzavřeli v Troyes spojenectví s Burgundskem. Oporou moci dynasntie Valois po ztrátě severní Francie byly hospodářsky prosperující oblasti Anjou, Lyonsko a Dauphíné. Konečný zvrat ve válce přinesla její přeměna na národní a lidový boj Francouzů po vystoupení Jany z Arku

. Roku 1436 byla osvobozena Paříž. Na arraském mírovém kongresu v roce 1435 se podařilo francouzskému králi za cenu značných ústupků získat spojenectví Burgundska. V 50. letech 14. století ztratili Angličané všechna francouzská území s výjimkou Normanských ostrovů a město Calais. Stoletá válka přinesla velké utrpení zejména pro venkovský lid. Boje s Angličany přispěly ke zformování silné královské moci, která prostřednictvím stálé armády a celostátně vybírané daně (tahle) získala převahu nad velkými feudály.