Bertrand Russell

*18.5.1872 (Trelleck, Velká Británie) – †2.2.1970 (Penrhyndeudraeth, Velká Británie), celým jménem Bertrand Arthur William Russell, britský filozof, logik a matematik; vůdčí představitel analytické filozofie. Profesor univerzity v Cambridgi a na řadě dalších univerzit ve Velké Británii, USA a jinde; člen londýnské Royal Society. Charakterizuje jej všestrannost zájmů a neobyčejně rozsáhlá veřejná a publikační činnost. Svůj myšlenkový vývoj sám charakterizoval jako cestu od platónsky chápaného pythagoreismu k humanismu. Po krátkém zaujetí novohegelovstvím zastával zejména logický atomismus (1913–1920) a neutrální monismus (1921–1927). V teorii poznání byl pod vlivem J. Moora a A. Whiteheada nejblíže neorealismu

, později se sbližoval s novopozitivismem, pokládaje kategorii hmoty a ducha za pouhé logické konstrukce na základě smyslových dat. V duchu humovské skepse uznával objektivnost faktů, avšak tuto objektivitu zakládal na pouhé víře v existenci vnějšího světa. Východiskem Russellovy filozofie byly studie z logiky a teorie základů matematiky, jimiž proslul od začátku 20. století a v nichž, využívaje myšlenek Leibnizových a Peanových, dále rozvinul filozofii a metodologii logicismu. Russellova filozofická evoluce odpovídá změnám v obsahu a formách jeho programu aplikace matematické logiky při řešení gnozeologických a teoretických problémů. V jedné etapě vedly pokusy o jeho realizaci k rozpuštění teorie poznání v logické analýze v jiné k redukci matematiky na logiku (Principia Mathematica, v letech 1910–1913, společně s A. Whiteheadem). Russell objevil jeden z paradoxů teorie množin (tzv. Russellův paradox) a vytvořil originální variantu axiomatické teórie množin. Principia Mathematica se považuje za klasické dílo matematické logiky. V pojetí společenského života blízký psychologismu, spatřoval základ historického procesu a chování lidí v instinktech a vášních; existenci objektivních společenských zákonů neuznával. Od 1. světové války byl rozhodným zastáncem pacifismu, jeho abstraktní humanismus byl zároveň vášnivým protestem proti militarismu, později proti fašismu a projevoval se i aktivní ateistickou a protiklerikální propagandou. Od 50. let se připojoval stále důrazněji ke světovému mírovému hnutí, byl iniciátorem Einsteinova a Russellova Manifestu, spoluzakladatelem a prvým prezidentem Pugwashského hnutí vědců za mír, založil ve Stockholmu Russellův vietnamský tribunál (1966), stal se přímo symbolem nesmiřitelného boje proti jaderné válce a zbrojení. Česky vyšlo Problémy filozofie, Teorie poznáni, Proč nejsem křesťanem, Boj o štěstí, Manželství a mravnost, O výchově, Náboženství civilizaci? Nobelova cena

za literaturu (1950).