Kréta

Novořecky Kriti – největší řecký ostrov ve Středozemním moři na jihovýchodě od Peloponésu

, 8 302 km², 624,408 obyvatel (2021). Hornatý, převážně zkrasovělý vápencový ostrov (Ida

, 2456 m n.m.). Severní pobřeží členité. Pěstuje se zde jižní ovoce. Chov ovcí a koz. Rybolov. Průmysl těžební (vápenec). Největší města Chania, Héraklion, Rethimnon. Turistický ruch. – Ve 3. tisíciletí př.n.l. vytvořilo předřecké obyvatelstvo Kréty civilizaci, která udržovala obchodní a kulturní styky s Egyptem, Mezopotámií, Malou Asií a se západním Středomořím (krétsko-mykénská kultura). Ve 2. tisíciletí př.n.l. vznikl otrokářský státní útvar s centrem v Knóssu. První Řekové přišli na Krétu patrně již kolem roku 1450 př.n.l., ale trvale a ve větším množství se usídlili až na sklonku 2. tisíciletí př.n.l., v roce 67 př.n.l. byla Kréta ovládnuta Římany, od roku 395 součást byzantské říše, 823-961 pod nadvládou Arabů, 961-1204 znovu byzantskou, 1204 dobyta křižáckým vojskem a prodána Benátkám; v období benátského panství se ostrov i jeho hlavní město nazývalo Kandie (dnes hlavní město Héraklion). V roce 1669 byla obsazena Turky s výjimkou tří opěrných bodů (obsazeny roku 1715). Obyvatelstvo Kréty se zúčastnilo řeckého národně osvobozeneckého hnutí 1821-1829, ale Kréta zůstala dále v tureckém držení. V průběhu 19. století sílilo národně osvobozenecké hnutí, krétské povstání v letech 1896-1897 vedené pod heslem připojení Kréty k Řecku, vedlo k řecko-turecké válce v roce 1897. Po jejím skončení získala Kréta roku 1898 autonomii v rámci turecké říše. V roce 1913, na základě Londýnské dohody potvrzené řecko-tureckou smlouvou, se Kréta stala součástí Řecka. Od května roku 1941 do listopadu 1944 byla Kréta okupována německými nacistickými vojsky.