souřadnice

Astrofyzika

Astronomie, údaje jednoznačně určující polohu nebeského tělesa na obloze. Polohy těles se promítají na myšlenou světovou kouli s libovolným poloměrem jejíž střed je buď v místě pozorovatele, nebo ve středu Země. Souřadnicové soustavy jsou určeny základní rovinou a počátkem; a) souřadnice horizontální, obzorníkové, volí za základ rovinu kolmou k tížnici. Tato rovina protíná světovou kouli v hlavní kružnici – obzoru (horizontu). Tížnice protíná světovou kouli ve dvou bodech, v zenitu (nadhlavníku) Z, a v nadiru (podnožníku) N. Rovina proložená svislicí a rovnoběžná s osou rotace Země protíná světovou kouli v astronomickém poledníku, meridiánu. Meridián a horizont se protínají ve dvou bodech, v jižním J a severním S. Jakákoli hlavní kružnice procházející zenitem a nadirem je kružnice výšková, vertikál. Vertikál procházející bodem západním Z a východním V je kolmý na místní poledník a nazývá se první vertikál. – Almukantarát, vedlejší kružnice na světové kouli, která je rovnoběžná s obzorem, je geometrickým místem bodů stejné výšky nad obzorem. Vlastní souřadnice horizontální jsou: azimut A, měřený úhlově od bodu jižního k západnímu (ve směru pohybu oblohy), výška h, měřená podél výškové kružnice proložené měřenou hvězdou H, a to směrem k zenitu kladně (nad obzor), směrem k nadiru záporně (pod obzor). Místo výšky se někdy užívá zenitové vzdálenosti z, která se měří od zenitu. Platí, že z = 90°-h. Deprese je obdoba výšky nebeského tělesa, ale počítaná od obzoru k nadiru. Horizontální souřadnice jsou závislé na čase i na poloze pozorovacího místa; b) souřadnice rovníkové mají hlavní rovinu totožnou s rovinou zemského rovníku, tj. kolmou na zemskou osu. Tato rovina protíná světovou kouli v hlavní kružnici, světovém rovníku. Rovník protíná obzor v bodě západním a východním. Prodloužená zemská osa protíná světovou kouli v severním a jižním světovém pólu Ps a P. Hlavní kružnice procházející póly jsou kružnice deklinační. Souřadnice rovníkové jsou: hodinový úhel t, počítaný v míře úhlové nebo časové (15° = 1 h) podél rovníku ve směru pohybu (k západu), analogicky k azimutu. Deklinace se počítá podél deklinační kružnice proložené měřenou hvězdou, kladně od rovníku k severním pólu, záporně k jižnímu pólu. Někdy se místo deklinace užívá pólová vzdálenost (úhel mezi pólem a hvězdou) rovná 90° – δ. Deklinace a pólová vzdálenost jsou obdobné výšce a zenitové vzdálenosti v souřadnicích horizontálních. Místo hodinového úhlu se často užívá rektascenze α která se měří podél rovníku od jarního bodu proti směru pohybu oblohy, a to v míře úhlové nebo časové. Mezi hodinovým úhlem t a rektascenzí platí vztah t = Θ-α, kde Θ je místní hvězdný čas, tj. hodinový úhel jarního bodu; c) souřadnice ekliptikální mají za hl. rovinu rovinu dráhy Země. Ta protíná světovou kouli v hlavní kružnici, ekliptice, po které zdánlivě koná Slunce roční pohyb.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 6. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: poloha.