kosmické rychlosti

Rychlosti nutné k překonání přitažlivosti Země

(nebo jiného tělesa). Dosáhne-li těleso první kosmické rychlosti (u povrchu Země asi 7 910 m·s^-1) ve směru tečny k povrchu, pohybuje se (nepřihlížíme-li k odporu atmosféry) po kruhové dráze – dosáhne tzv. kruhové rychlosti. Při vyšších rychlostech přechází dráha ve stále více protáhlou elipsu, až při rychlosti 11 160 m·s^-1 (opět u povrchu Země) přejde v parabolu a těleso se může neustále od Země vzdalovat. Proto se tato rychlost nazývá úniková nebo též druhá kosmická rychlost. Při vyšších rychlostech se těleso vzdaluje po hyperbolické dráze. Třetí kosmická rychlost je rychlost, kterou je nutno tělesu udělit, aby opustilo Sluneční soustavu

. Při využití rychlosti oběhu Země kolem Slunce

činí asi 16 000 m·s^-1.