Josef Bohuslav Foerster

[Ferstr], *30.12.1859 – †29.5.1951, český skladatel, hudební pedagog a spisovatel. V letech 1893–1918 působil se svou manželkou v zahraničí (Hamburk, Vídeň). V letech 1919–22 byl profesorem pražské konzervatoře a v letech 1922–31 její mistrovské školy, roku 1919 zísakl čestný doktorát Univerzity Karlovy. V letech 1931–39 byl prezidentem České akademie věd a umění. Ve skladbě vycházel z tradice, navázal na Smetanův sloh a také na jeho koncepci hudebního dramatu. Těžiště jeho díla je ve tvorbě vokální (zvláště sborové). Je autorem oper (Debora, Eva, Jessika, Nepřemožení, Srdce, Bloud), pěti symfonií (4. c moll Veliká noc), symfonických básní (Mé mládí, Cyrano z Bergeraku, Ze Shakespeara, Legenda o štěstí, Jaro a touha), instrumentálních koncertů (dva houslové, violoncellový), scénické hudby, skladeb komorních (klavírní tria, smyčcové kvartety, dechový kvintet) a klavírních (Erotovy masky), písní (cykly Erotikon, Láska) a množství sborů, z nichž vynikají zejména sbory mužské (Devět sborů: nejznámější Oráč, Polní cestou, Skřivánkovi, Když jsme se loučili, Velké, širé rodné lány, Z osudu rukou; cyklus Zpěvy večera). Jeho díla tvoří základ českého sborového repertoáru. Foerster vydal též řadu kritických statí a článků, autobiografické knihy Poutník a Poutníkovy cesty, sbírku esejů Stůl života. Psal i libreta ke svým operám, zasáhl do oblasti výtvarného umění a básnické tvorby. K jeho žákům patřili mj. P. Bořkovec, K. Hába, F. Pícha, V. Dobiáš, J. Řídký, E. F. Burian.