Flandry

Vlámsky Vlaanderen, francouzský Flandre – historické území v dnešní západní Belgii a přilehlých oblastech Francie a Nizozemska, obývané převážně Vlámy

. Ve starověku osídleny Kelty

, v 1. století př.n.l. dobyty Římany a připojeny k římskému impériu, ve 3. století osídleny Franky

. Od 2. poloviny 9. století hrabství (v lenní závislosti na západofranských a posléze franských panovnících); v letech 1191–1246 spojeny s Henegavskem. Ve 12. až 15. století představovaly vedle Itálie hospodářsky nejvýznamnější oblast Evropy. Zdejší města (Bruggy, Gent, Ypry) se stala centry cechovní soukenické výroby i středisky obchodu a záhy získala rozsáhlou samosprávu. Ve 14.–15. století probíhal ve Flandrech sociálně politický boj jednak mezi městy a hraběcí mocí, jednak uvnitř měst mezi řemeslníky a patriciátem. V roce 1300 Flandry okupovány francouzským vojskem, jež bylo vypuzeno všeobecné povstáním v roce 1302. V letech 1323–28 zachvátilo Flandry povstání rolníků a měst proti šlechtě a hraběti, potlačené s pomocí Francie. V letech 1384–1477 byly Flandry součástí burgundského vévodství, v roce 1477 připojeny k habsburskému Nizozemí jako jedna z jeho provincií. V době nizozemské buržoazní revoluce

se mnohá flanderská města připojila k utrechtské unii (1579), v průběhu 80. let 16. století byla však opět dobyta španělskými vojsky. Flandry zůstaly součástí Španělska, od roku 1714 Rakouské Nizozemí, přičemž část jejich území byla (v důsledku francouzsko-španělských válek) ve 2. polovině 17. století připojena k Francii. V roce 1794 obsazeny rakouské Flandry francouzskými vojsky, v letech 1797–1815 spojeny s Francií; v letech 1815–1830 součástí Spojeného království nizozemské, od roku 1830 Belgie. Za 1. světové války zde probíhaly těžké boje mezi britskými a německými vojsky.