vjemové pole

Percepční pole – komplexní struktura vnějších podnětů a jejich situačních konstelací, zprostředkovaná subjektu (organismu, systému) prostřednictvím jeho vjemové (percepční) aktivity v nepřetržité interakci s vnějším prostředím. Základní vlastností vjemového pole z hlediska subjektu je jeho vnitřní členění na figuru a pozadí

. Percepční procesy spojené s dynamikou figury a pozadí vyjadřvjí aktivitu subjektu na úrovni nejnižších (senzorických) i nejvyšších (myšlenkových) poznávacích (kognitivních) pochodů. J. Piaget

tuto aktivitu označil jako centraci, v důsledku níž dochází ke strukturaci vjemového pole a ke vzniku ohniska (figury) a pozadí. Obrys figury v sobě soustřeďuje největší množství informace, vyjádřitelné v bitech. Mezi figurou a pozadím, nejlépe demonstrovatelnými v oblasti zrakového vnímání, existují tzv. spády či gradienty, významné pro přenos informace. Princip figury a pozadí se uplatňuje v průběhu vnímání ve struktuře vjemového pole tvořené jednotlivými prvky (objekty), jejichž vzájemné vztahy jsou charakterizovány třemi základními ukazateli: rozlišujícími či diskriminujícími objekty vjemového pole (diskriminanda), umožňujícími manipulaci s objekty vjemového pole (manipulanda) a udávajícími subjektivní nebo skupinovou (společenskou) hodnotu objektů vjemového pole (valence

K. Lewina

, vyjadřující míru uspokojení

potřeby

daným objektem). Viz také vnímání

.