vizuální percepce

Komplexní proces zrakového vnímání spojující fyziologickou složku vidění s psychickou složkou individuálních dispozic a zaměřenosti jedince v nejrozsáhlejší a nejdynamičtější percepční systém člověka a většiny živočichů. Pro vizuální percepci jsou důležité kontury vnímaných předmětů, podněcující k činnosti tzv. tvarové detektory, tvořené určitými skupinami neuronů v mozkové kůře. Kombinace všech výrazných znaků vnímaných objektů umožňují vytvoření komplexního zrakového vjemu, na jehož vnitřní interpretaci („dešifraci“) se podílí především individuální zkušenost. Jejím prostřednictvím se ve značné míře dotváří v mozkové kůře přesnější obraz objektu (například nejasně viděného předmětu). – V oblasti psychologie přinesl v historickém kontextu nejcennější poznatky o vizuální percepci gestaltismus, jehož některé hypotézy a teorie byly aplikovány nejen v rámci psychofyziologických směrů, ale i jiných oborů (struktura vizuálního vjemového pole, tvarové zákonitosti vizuální percepce formulované tvarovými zákony, principy vzniku zrakových klamů a iluzí ap.). Viz také vidění, zrak, zrakové orgány.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 8. 2006
Autor: -red-