tvarové zákony

V gestaltismu (tvarové, celostní psychologii ) principiální zákonitosti ovlivňující (strukturující, usměrňujíeí) vnímáni člověka na základě strukturace vjemového pole (figura a pozadí) tzv. tvarovými faktory, jež jsou každému jedinci apriorně dány a jejichž počet je udáván různě (od 6 do 240). Tvarové faktory, které vycházejí z gestaltistické koncepce celostní kvality modifikující poznávací aktivity subjektu, jsou jednak funkcí konfigurace podnětového pole, jednak výsledkem vnitřní aktivity jedince (dispozice, potřeby, přání, zájmy). V psychologické literatuře se obvykle uvádí šest podstatných tvarový zákonů: zákon (faktor) blízkostí, podobnosti (včetně kontrastu), stejnosti, dobré křivky, „společného osudu“ a aktuálního a dispozičního zaměření (zaměřenosti) subjektu. První čtyři zákony se podílejí na vyčlenění pozornost poutající figury z irelevantního pozadí, zákon „společného osudu“ je vzhledem k procesu vnímání zprostředkovaný (demonstruje se obvykle korelační matici – všechny body mají „stejný smysl“, tj. inklinují k určitému cíli – nebo sociálně psychologické – prostranství je strukturováno podle směru proudu lidi). Zákon 'zaměření subjektu odráží dynamiku jeho motivačních dispozic a potřeb ovlivňující proces vnímáni; jeho specifickým případem je zaměřenost (ustanovka), koncipovaná školou gruzínských psychologů (D. N. Uznadze). Tvarové zákony, jejichž existence byla experimentálně potvrzena, jsou v psychologii dosud zdrojem sporů i inspirace.