Daniel Gran

*22.5.1694 (Vídeň

) – †16.4.1757, rakouský malíř, barokní freskař, malíř závěsných a oltářních obrazů. Roku 1719 podnikl cestu do Itálie

, kterou mu umožnil kníže A. F. Schwarzenberg. Studoval zejména u Sebastiana Ricciho

v Benátkách

a u Francesca Solimeny

v Neapoli

, poučil se rovněž na vrcholném italském baroku a římském klasicismu. Roku 1723 se vrátil do Vídně a byl činný zejména pro Schwarzenberky

, roku 1727 jmenován dvorním malířem. Jeho hlavní význam spočívá v nástropních malbách, v nichž čerpal ze svého studia v Itálii a rovněž z francouzského umění. Vzdělaný v ikonologii, sestavoval často sám programy svých kompozic. Zástupce klasizujícího směru rakouského malířství 2. čtvrtiny 18. století. Ovlivnil nejen své současníky, ale i následující generaci. Široký ohlas získal zejména jeho oltářní obraz v kostele sv. Karla Boromejského ve Vídni (1736). Vedle nástropní malby Zemského domu v Brně

se dochovala malba v rondelu jihozápadní věže v klášteře Hradisko u Olomouce

(1739), dále oltářní obrazy v Čechách na panství Schwarzenberků (Ondřejov

u Českého Krumlova, Telč

, jezuitský kostel, 1747) aj.