transcendentální

[Latinsky transcendens, přesahující, překračující], ve scholastice (zvláště u F. Suáreze) mezně obecné pojmy (jedno, pravdivé, dobro), představu~ící nejvyšší rodové pojmy (tzv. transcendentalia). U I. Kanta jsou transcendentální apriorní poznávací formy organizující empirické poznání. V tomto smyslu jsou transcendentální formy smyslovosti (čas a prostor), kategorie (substance, příčinnost), a proto se u Kanta transcendentální nazývá i estetika, logika, analytika, dialektika. Kant za transcendentální pokládá veškeré poznání, jež se nezabývá předměty „o sobě“, jako spíše způsoby lidského poznání předmětů, pokud toto poznání má být možným a priori: „Nazývám transcendentálním každé poznání, které se nezabývá předměty, nýbrž našimi pojmy a priori o předmětech“. Kant někdy též směšuje pojem transcendentální s pojmem transcendentní (tedy přesahující svět jevů a zkušenosti, a proto nedostupný teoretickému poznání; jde o pojem protikladný pojmu imanentní).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 11. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: transcendentální fenomenologie.